Procházka parkem

Po delším čase jsem se byl projít (tentokrát s vnukem) v místním parku. Už ani nevím, s jakým pocitem jsem tam šel. Poslední dobou totiž často slyším z dálky ony hlučné akce, které mladé baví, leč starší se uchylují do křoví, sklepů či jiných tichých koutů. A tak po bývalých zkušenostech s hromadnými socialistickými i postsocialistickými akcemi jsem spíše očekával sem tam nějaké odpadky, zbytky po polních bufetech, podupanou trávu, psí exkrementy, polámané větve po bouřce, poničené lavičky, plné odpadkové koše, či jiné rušivé vlivy, které kazí celkový dojem z procházky.

Jaké bylo mé překvapení, když procházka nabrala úplně jiný rozměr. Nejen, že po hromadných akcích, které jsou teď v parku běžnou záležitostí, nezbylo zhola nic, co by je byť jen málo připomnělo, ale vše (tím myslím sekanou trávu, ostříhané keře, stromy bez starých polámaných větví a navíc i relativně čistá řeka) prostě vše, bylo tak, jak by to mělo být. Procházku ještě umocňuje krása opravených fasád a pěkný plot na druhé straně. O stojanech, které slouží sportovcům k jejich posilování, jsem nevěděl a příjemně mě překvapily. Možná bych v mládí litoval, že jich není víc, ale to není na závadu, neboť kdo cvičit chce, tomu stačí. Dnes už mi nezbývá, než se s vnukem jen vyfotit na stojanu, abych dělal dojem cvičence. :-)

Po absolvování okruhu mě vnuk dovedl na dětské hřiště, poblíž kláštera a řeknu vám, že jsem byl opět překvapen, protože o tomto hřišťátku vím už dlouho a tak jsem si myslel, že bude vybydlené, prostě jak se dnes říká out. Naopak.

Čtyři maminky s dítkami mě utvrdily v tom, že je hřiště používáno a v dobrém stavu. Prostě procházka v městském parku je dnes opravdu radost. Děkuji ti, moje město! Věřím, že je to pochvala, která se nevztahuje jen na náš park.

Matně si vzpomínám na ta samá místa, kdy byly právě po hornických akcích koše plné odpadků, tráva nepokosená, ve které se skrývaly zbytky jídel, kelímky a jiné překvapení, aby vzápětí na vás dopadl kus větve, o kterou se dvacet let nikdo nezajímal, i když visela nad cestou docela nebezpečně. Jsem nesmírně rád, že už není socialismus.