12 Postav7 mužů + 5 žen,

Děda Stanislav Sýkora

Syn Jiří Sýkora

Snacha Marie Sýkorová

Vnuk (dospělý) Pavel Sýkora

Vnučka (dospělá) Veronika Sýkorová

První dcera Laura Tomášková

Zeť Mario Tomáško

Druhá dcera Regina Sýkorová

Vnuk(dospělý) Vít Klem

Komorník

Kuchařka (mluví špatně česky má ukrajinský přízvuk)

Opravář Oldřich Jakoubek

1. dějství

Jídelna

Jídelna bohatého domu. Na scéně je veliký stůl. Komorník a kuchařka jej upravují.

Komorník Na čele bude samozřejmě pan továrník, jak ale posadíme ostatní?

Kuchařka Prosím tě, dej ty lístky do mě. Scházejí se pravidelně a sedli by si i bez lístky. Dávám je tam jen kvůli tvoje. Pokoukej. Po pravé rameno, bude...

Komorník Myslíš po pravé ruce.

Kuchařka Myslíš po pravé straně pana továrníka bude svědět mladej pán Jiří Sýkorka.

Komorník Sedět. Sýkora.

Kuchařka Neskoč mi pořád do mluvení.

Komorník Neskákej mi do řeči.

Kuchařka Jak mám něco učit, když mě pořád přeřezáváš?

Komorník To bych rád. Poplácá kuchařku po zadku.

Kuchařka Starej kůzle.

Komorník Kozle.

Kuchařka Vedle něj jeho žena Marie a pak jejich děti Pavel a Veronika. Na levé straně pak prvoporoděná dočka Laura s menaželem Mário a vedle nicho druhá dočka Regina a její syn vytek.

Komorník On Vítek vytek? On se počůral?

Kuchařka To je vaše jméno, ne naše. U nas Vitalij. Jo a to sedění si pamatuj, protože pan Karel, který tu dělal před tvoje, s tím problém nechtěl. Jestli to pomotáš, dostaneš na prdel.

Komorník Jo? A dostanu vařečkou, nebo měchačkou?

Kuchařka Sekerou mezi půlky.

Komorník A pootočíš s ní?

Kuchařka Ty labužník. Smějí se. Práci dokončili a odcházejí. Přichází celá rodina a starý pán usedá jako první. Děda Stanislav Sýkora sedí za stolem, pomalu se všichni schází a nezúčastněně, až otráveně si sedají. Pouze dcera Regina a Vít, dědečka políbí. Když přijdou dcera Laura s manželem Marianem, postaví se k hledišti a hovoří spolu.

Laura Já se divím, že pozval taky ty příživníky. Jen si užívají z našich peněz. Bůh ví, s kým ho Regina má a stejně žijí v maringotce jako nějací bezdomovci.

Mario Vždyť víš, že si dědek na Reginu potrpí. A toho jejího blbouna holt bere jako vlastního. Když si všichni sednou, děda pomalu začne hovořit.

Děda Jsem rád, že jste všichni v dobré náladě. Sezval jsem vás dnes výjimečně o měsíc dříve, než bylo, jako vždy, dohodnuto. Vedly mě k tomuto rozhodnutí dva důvody. Za prvé, mě potkala nepříjemná záležitost v podobě nemoci a za druhé naši vědci vyvinuli vám jistě známý faktor ypsilon. Nebudu definovat svou nemoc, neboť jsme na počátku nového věku a lékaři dokáží téměř zázraky. Musím se ale přiznat, že je můj stav vskutku velice vážný a já potřebuji váš čas. Abych však planě nemluvil do větru a abych také představil celou situaci dokonale našim příbuzným, kteří žijí mimo reálný svět, takzvaně na samotě u lesa, upřesním, o co jde. Vědci zjistili, Dívá se při řeči na Dceru Reginu a vnuka Víta. že lze zdraví a čas spojit do jedné dimenze a přenášet z jednoho na druhého. Abych to upřesnil jednoduchým příkladem, lze darovat čas určený jednomu jedinci někomu jinému. Má nemoc mi velí, abych vás požádal o váš čas, jinak má tělesná schránka nevydrží a zemřu. Zde na stole je přístroj, který dokáže váš čas darovat mému životu. Stačí jen přiložit ruku a podržet tak dlouho, jak dotyčný uzná za vhodné. Na displeji se ukáže, kolik času mi věnujete. Vyzkoušejte si krátce, jak to funguje, a do zítřejšího poledne si promyslete, kolik mi můžete či chcete věnovat. Nyní dovolte, abych se odebral do svého pokoje, neboť mi není nejlépe. Odchází. K přístroji na stole přistupují všichni přítomní a cukavými pohyby zkouší, jak přístroj funguje, mimo snachy Marie. Jen Vít podrží ruku na přístroji podstatně déle. Všichni po zkoušce přístroje odchází. Zůstávají syn Jiří a jeho manželka Marie.

Jiří Já nevím, nemůžu mu přece dát víc.

Marie Nedávej mu nic! Na co potřebuje další čas? Za svůj život udělal vše, co mohl. Nevím, proč by tu měl ten dědek strašit dál?

Jiří Nezapomínej, že je to můj otec.

Marie Tím spíš by měl své děti chránit před takovým... podivným rozhodnutím. To já bych po svých dětech nechtěla ani náhodou.

Jiří Nedokážeš se vžít do jeho situace. Asi mu nebylo nejlépe, když se rozhodoval, k takovému činu.

Marie K takovému činu? K takovému podlému činu. Co je to za hrdinství? Chtít po svých dětech, aby mu věnovali část svého života? Tvůj tatíček se vlastně ukázal, jako pěkný zbabělec. Místo toho, aby důstojně zemřel a předal tak vedení firmy dětem, chce na jejich úkor dál svou vybudovanou slávu ničit špatnými rozhodnutími. Jen si vzpomeň na loňský rok, málem jsme zkrachovali.

Jiří To nebyla jeho vina.

Marie A čí to byla vina? Měl by předat vedení a odejít.

Jiří Sama dobře víš, že ten loňský úpadek byl kvůli reorganizaci modernějšího vybavení a celosvětové krizi. Nyní firma prosperuje daleko lépe.

Marie Právě proto by měl odejít. Chce dál kralovat, aby jeho děti nic nemohli. Nic!

Jiří Přeháníš.

Marie Co ti bude platné, že firmu převezmeš místo letošního roku, až... já nevím, třeba za pět let, když už nebudeš mít sílu a budeš myslet spíše na penzi, kterou si notabene ani neužiješ, poněvač jsi svůj díl života věnoval tatíčkovi?

Jiří Vidíš to příliš černobíle.

Marie Zato ty to vidíš barevně. Jestliže však předáš část svého času tatíčkovi, nestěžuj si. Já osobně mu nedám ani minutu.

Jiří Ale je to můj otec.

Marie Čas je přece to jediné, co máme jisté. O ten nás nikdo nemůže připravit. Snad jedině vraždou. Nebo že by tohle byl nový způsob zabíjení? To by ale znamenalo, že je tvůj otec vrahem.

Jiří To už jsi vážně přehnala. On nás přece nevydírá, jen požádal o náš čas.

Marie Jo. O váš čas. Rozhodl se žít na úkor svých dědiců. Vlastně to nemá k vydírání daleko. Je to podmíněno tím, že má majetek a my budeme dědit.

Jiří Žádnou takovou podmínku neuvedl.

Marie To se rozumí samo sebou. Nebo si ve své naivitě myslíš, že kdo odmítne dát mu čas, něco zdědí?

Jiří Otec není zlý.

Marie Není zlý, jen bezohledný. Obejme manžela. Uvědom si, že muži umírají dřív než ženy. Jestli někdy umřeš a já budu ještě žít, budu tě proklínat, žes tu se mnou mohl ještě být. Každé minuty, kterou s tebou můžu prožít, si vážím. A on mě o ten čas chce připravit. Odcházejí. Kuchařka uklízí a odnáší i přístroj. Přichází vnoučata Pavel a Veronika.

Pavel Musím si na chvíli sednout.

Veronika Kdyby děda věděl, jak jsi na tom se zdravím, nikdy by to po tobě nechtěl.

Pavel Pst! Nemluv tak nahlas. Nikdo se o mém stavu nesmí dozvědět. Víš to jen ty a můj lékař. Ty něco dědovi dáš?

Veronika Nevím, nechce se mi. Je mi ho líto, ale abych mu věnovala čas, který patří mně? Nevím, jak se rozhodnout.

Pavel Já jsem se již rozhodl. Dám mu všechen, který mi zbývá.

Veronika Ty ses snad zbláznil? To ale umřeš hned!

Pavel No a? Mám umřít teď, nebo za nějakou dobu? Stejně mě už v životě nic krásného nečeká.

Veronika Bratříčku, nedělej to. Já tě mám ráda. Dědu samozřejmě taky, ale děda je starej, zaslouží si umřít.

Pavel To zní, jako by si mu to přála.

Veronika Neblázni. Víš, jak to myslím. Jestli to uděláš, nebudu na tebe vzpomínat s láskou, ale řeknu si, že si byl ten největší pitomec pod sluncem. Vždyť dokud máš naději, můžeš žít, nebo ty to vzdáváš? Naděje přece umírá poslední a ty ještě neumíráš. Co když se tvůj stav nějakým zázrakem zlepší? Jestliže dáš dědovi všechno, jaký to bude mít význam? Umřeš a děda bude o pár let déle naživu. On přece cestoval, poznal svět a to tobě chybí. Musíš žít. Musíš.

Pavel Asi máš pravdu, ale nějaký čas mu věnuji. Ještě nevím kolik, možná víc, možná míň. Ono se to lehce řekne, ale když jsem si to předtím vyzkoušel, padla na mě taková nějaká tíseň. Jako by si tím předáváním času člověk uvědomil, jak málo máme. Nikdy jsem si nemyslel, že je osud. Věřil jsem v náhodu.

Veronika Já taky.

Pavel Taky proto jsem žil tak, jak jsem žil. Dnes je však dokázáno, že náhoda neexistuje. I kdybych žil jako mnich v klášteře, stejně by mě má nemoc dohnala. Včera u mě zazvonili jehovisti. Docela jsem se zasmál, když na mě vyrukovali s větou, že když budu žít podle boha, bude mi líp. Měl jsem sto chutí jim ukázat svou lékařskou zprávu.

Veronika Teď o tom nemluv, jdou sem Tomáškovi. Přichází Laura a Mario.

Mario Koukejme na Sýkorky, mají starosti se starým Sýkorou.

Laura Nebuď neurvalej. Asi jsi nepochopil, že podle darování se bude papínek pravděpodobně rozhodovat i při psaní závěti. Mario zapíská.

Mario No jo, to mi nedošlo. Myslíte, že by ze starýho něco ukáplo?

Veronika Tak tohle poslouchat nemusím. Jdu do parku. Odchází.

Laura Počkej Verčo, půjdu s tebou.Obě odchází.

Mario Můj známej programuje tyhle mašinky a vím, jak to udělat, aby se dal záznam změnit.

Pavel To jako že bys třeba daroval svůj čas ne dědovi, ale mě?

Mario Tak nějak, akorát je tvůj popis s malou nepřesností. Tvůj čas by byl dán stařečkovi, jen by se v záznamu objevilo, že jsem mu ten čas daroval já.

Pavel Proč bych takovou hloupost dělal?

Mario Já mám ještě jednoho známého a od něj vím, jak jsi na tom se zdravím. Jestli umím dobře počítat, řekl bych, že jsi rozhodnut, dát dědovi větší část svého času. Mám pravdu?

Pavel Koukám, že máš samé dobré známé. Doufám, že to tady nebudeš roztrubovat. Má otázka však zůstává stále stejná. Proč bych takovou hloupost dělal?

Mario Kdybych to jen tak jak říkáš roztroubil, byl bych sám proti sobě. Ono je totiž dobré mít známé. Já jich mám spousty. Jeden sedí například v kanceláři místních novin a ten má přehled kamaráde. Tuhle jsem od něj odkoupil fotky, na nichž dva opilí znásilňují snad třináctiletou dívčinu. Jeden ti byl sakra podobnej.

Pavel Vždyť to byla nahraná situace pro pobavení. O nic nešlo a k ničemu nedošlo. Dělali jsme to jen jako. Ta holka neměla důvod si stěžovat.

Mario Ta holka si taky nestěžovala, ale myslíš, že tomu dědeček a ostatní uvěří?

Pavel Hajzle! Vrhne se na Mária a začnou se prát. Vtom se ozve křik a Regina vběhne na jeviště a svolává všechny. Přicházejí všichni, mimo dědečka a služebnictva.

Regina Někdo ukradl čas.

Laura Jakej? Komu?

Regina Ten v přístroji.

Jiří Ale vždyť tam ještě nic nebylo?

Regina Zkoušeli jsme všichni a já byla jako poslední. Když jsem si to odzkoušela, podívala jsem se na displej a tam bylo, že jsme nashromáždili pro otce tři dny života. A teď je to pryč. Každý křičí přes každého, jeden obviňuje druhého a všichni se pomalu vytrácí. Světlo zhasne, ozve se tikot hodin.

2. dějství

Hala

Na scéně sedí, stojí a čekají všichni kromě dědečka a služebnictva. Opravář má připojen přístroj k počítači.

Opravář Tak bohužel poslední data byla vymazána v 14.33. Ten, kdo si čas přivlastnil, musel znát heslo.

Pavel Já vím, kdo to ukradl. Mario. Říkal, že to umí přeprogramovat.

Mario Přeprogramovat to umí každý malý dítě, ale heslo bohužel. S tím nemůžu sloužit. Vyber si na obžalobu někoho jiného.

Laura Zavoláme policii, ať to vyšetří.

Mario Prosím tě, poldové by se ti akorát vysmáli. Mají jiný starosti a ne takovou banalitu.

Regina I když si nemyslím, že je to banalita a tento čin odsuzuji, jako hyenizmus, přesto jsem přesvědčena, že se nic tak závažného nestalo. Ten, kdo to udělal, je sice zavrženíhodný, ale myslím, že tři dny života jej neučiní šťastnějším.

Vít Mami, promiň, že s tebou nesouhlasím, ale myslím si, že bychom neměli tuto banalitu, jak tomu říká strejda, přehlížet. Policie se tím jistě zabývat nebude, v tom má jistě pravdu, ale pro naši čest bychom viníka zjistit měli. Navrhuji zavolat soukromého vyšetřovatele.

Jiří Souhlasím s Vítkem. Nejde o ty tři dny, ale o podezření na každého z nás.

Opravář Promiňte že se vměšuji do vašeho důvěrného rozhovoru, ale jmenuji se Oldřich Jakoubek a do minulého měsíce jsem vlastnil soukromou detektivní kancelář Rufido. Určitě jste už o ní slyšeli ve spojitosti s vyřešeným případem místní banky. Jestli budete souhlasit, ujal bych se vyšetřování.

Mario Ne ne ne. Žádný Opravář nám nebude koukat do soukromí.

Veronika Já jsem pro. Pan Jakoubek zná již celou situaci a vyzná se i v přístroji. Jestliže má zkušenosti s vyšetřováním, myslím, že volat jiného vyšetřovatele není potřeba, když se nám nabízí.

Marie jízlivě Co to bude stát, pane vyšetřovateli?

Opravář Asi, že to necháme být. Nerad bych se vnucoval. Ostatně musím ještě k jednomu zákazníkovi. Omlouvám se za unáhlený návrh.

Jiří Počkejte! Dávám hlasovat. Kdo je pro, aby tuto podlost vyšetřil pan Jakoubek? Ruce se pomalu zvedají, kromě Maria, Laury a Marie. Takže 5 pro. Pane Jakoubek, ujměte se prosím vyšetřování.

Opravář Dobrá. Jestli dovolíte, začnu u služebnictva. Odchází. S ním i Marie, Pavel, Regina a Vít. Zůstávají Jiří Veronika Laura Mario.

Laura Nic nezjistí, akorát z nás bude tahat peníze.

Jiří Jen ho nech pracovat. Mně by zajímalo, kdo je tak hamižný, že to ukradl.

Mario Já si taky myslím, že na nic nepřijde. Ne, že by mě nezajímalo, kdo to sebral, ale jestliže jsou data smazána, nic nikomu nedokáže. Nakonec, když někoho obviní, ten dotyčný může říct, že to není pravda a bude to všechno pro kočku.

Veronika Ty myslíš, že jako vyšetřovatel neví, že musí předložit důkazy? Jestli to dělal, poradí si.

Mario Colombo to asi není, jinak by se tím živil.

Laura Kolik si řekne, když to vyřeší?

Mario Prosím tě, radši mlč. Zajímají tě jen prachy cizích lidí.

Laura Jak to cizích? Mě zajímá, o kolik přijdu já?

Jiří Buď v klidu. Jestli odhalí viníka, zaplatím mu celý obnos já.

Veronika Zajímá vás taky něco jiného než prachy?

Mario Zajímá, ale všechny mé zájmy stojí peníze.

Veronika Tak přestaň hrát karty.

Mario A co bych jako měl podle tebe dělat? To mám jako ty vyšívat?

Veronika To jsi celý ty. Děda umírá a ty se staráš jen o plnou kapsu. Nebylo by lepší najít toho, kdo to ukradl a donutit ho, aby to vrátil?

Jiří Verunko. Samozřejmě, by to bylo lepší, ale nejdřív musíme zjistit, kdo to byl. A abychom to mohli zjistit, musíme zaplatit detektivovi.

Laura Tys viděl nějakého detektiva? Já viděla jen zkrachovalého opraváře.

Mario Tak schválně. Kdo má alibi na dobu krádeže? Já hrál minigolf s Reginou.

Laura Já jsem spala.

Veronika Já vařila s kuchařkou.

Jiří Já se díval na televizi.

Veronika Co dávali?

Jiří Fotbal. A nech si ty otázky. Vypadá to, jako by sis myslela, že jsem to ukradl já.

Veronika Tak jsem to nemyslela. Jen si musíš uvědomit, že se tě na to bude ten opravář ptát.

Mario Takže to máme čtyři na šest.

Veronika Co máme čtyři na šest?

Mario No, čtyři lidí mají alibi a to já, Veronika byla s kuchařkou a tady fanda fotbalu.

Laura No, počkej, já jsem přece spala.

Mario Spánek je sice zdravej, ale není to alibi.

Laura Tak ty si myslíš, že jsem to mohla ukrást? To už mi nevěří ani vlastní manžel?

Jiří Nepřeháněj, jen si urovnáme fakta.

Veronika Takže zbývají, máma, brácha, Vítek, tady Laura a komorník.

Mario Zapomněli jste na starouše. Co když si to vybral sám? Ptal se ho už na to někdo? Co když je to jen planý poplach.

Jiří Jaký poplach? Víš, jak vypadá poplach? Ze zákulisí se ozve křik. Takhle vypadá poplach. Přiběhne kuchařka.

Kuchařka To je neštěstí. Já to věděla. Ježišmarijá, to je neštěstí. Já mu říkala, ať na tom velocipedě nejezdí, že je to na něj moc, ale on si nedal poraditovat. To je ale tím, že ráno kokrhal kohout jen jednou a včera povídala stará Čechová, že viděla, jak se srojej včely. I těsto mi nevykynulo. To vždycky nosí smůlu.

Jiří Copak se stalo, paní Anno?

Kuchařka Starej pán vypustil duši.

Mario No, bóže. Tak si vezme pumpičku a nafoukne ji.

Kuchařka Jenže on vypustil svoji. Kompliment.

Jiří Uklidněte se a posaďte se. Jaký kompliment vám udělal otec?

Kuchařka Ne kompliment, ale kompliet. Je studenej kompliet. Leží na posteli a je úplně tuhej. Mertvij.

Veronika Děda umřel? Všichni ve spěchu opouští scénu. Z druhé strany přichází opravář a komorník.

Opravář A kde jste byl v 14.33?

Komorník Ve 14.30 dávám vždy panu Sýkorovi léky, takže jsem byl u něj.

Opravář Jak dlouho?

Komorník Asi čtvrt hodiny. Musel jsem ještě naklepat polštář a deku. Starý pán měl rád načechrané povlečení. Potom jsem mu naskládal vyprané prádlo do skříně a napustil jsem do konvice čerstvou vodu.

Opravář Dobrá, dobrá, já se na to pana Sýkory přeptám. Jak dlouho zde pracujete?

Komorník Od minulého týdne. Bývalý komorník tu byl deset let. Prý musel skončit, ze zdravotních důvodů. Kuchařka je tu půl roku. Jestli byste potřeboval informace o rodinných vztazích, jistě vám poví víc. Včera zrovna přinesla slečna Veronika strom rodinných vztahů. Možná by vás to zajímalo.

Opravář To by bylo výborné. Potřeboval bych nějaký přehled. Je jich jako vší.

Komorník Taky se mi zdá, že přišli starýho jen vysát. Vchází uplakaná kuchařka. Podívejte, zrovna je tady. Anno, nevíš, kde je ten rodokmen, co vypracovala Veronika? Pan Holmes by potřeboval nějaká fakta.

Kuchařka Starej pán to má za sebou. Rozpláče se.

Komorník Tak já to přinesu. Zrovna jdu panu Sýkorovi rozmasírovat páteř.

Kuchařka Ale starej pán to má za sebou.

Komorník Já slyším. Kde? Na polici?

Kuchařka V posteli. Je tuhej. Umřelej. Je krch... Ukáže, jak vypadá mrtvola.

Komorník Mrtvej? Do kelu, to je smůla. Týden v práci a je po práci.

Opravář Z toho si nic nedělejte. Práci jistě seženete. Otočí se na kuchařku. Zavolala jste doktora?

Kuchařka Už je na puti.

Opravář Na pouti?

Komorník Ona myslí na cestě.

3. dějství

Hala

Na scéně jsou Regina, Laura a Veronika. Všechny v černém.

Regina Když žila ještě maminka, byl táta svěží. Takhle sešel, až po její smrti.

Laura Máš pravdu. A taky se změnil povahově. S mámou to bylo skvělý.

Veronika A co můj táta? Měl nějaký ženský?

Regina Myslíš po svatbě, nebo před ní?

Laura Ty víš o nějaké avantýře Jiřího? Povídej.

Veronika No, to ne. Nechci slyšet, že byl mé mámě nevěrný. Myslela jsem za svobodna.

Regina V sedmnácti chodil s nějakou Ruskou. Byl do ní zamilovaný až po uši.

Laura Jo, ale táta mu to zatrhl. Prý, že Rusákům nebude posluhovat on, ani jeho syn.

Veronika O té vím. Táta má dodnes její fotku. A měl ještě někoho? Přichází Opravář a zbytek rodiny.

Opravář Musíme zavolat policii. Váš otec byl zavražděn.

Regina To je nějaký omyl. Doktor přece říkal, že došlo k zástavě a že se to dalo čekat. Proč si myslíte, že to byla vražda?

Opravář Tím, že někdo ukradl jeho našetřený čas, ho zabil. Sice nepřímo, ale dá se to posuzovat jako zabití.

Jiří Á pan důležitý. Přestaňte tady prohlašovat přemrštěná sdělení, vražda to není. Já bych to takto neposuzoval. Stejně by si ten čas otec nevybral hned.

Opravář Nejste soudce.

Marie Nemůžeme si dovolit skandál. Jsme na dobrém jménu firmy závislí. S tou policií je to přehnané.

Opravář V tom případě mě omluvte, ale takto nemohu dokončit pátrání po zloději.

Mario Já si to myslel. Nejste detektiv, ale podvodník. Vůbec se nedivím, že jste zkrachoval.

Opravář Promiňte, ale k oficiálnímu přezkoumání nemám oprávnění. Musím zavolat policii. Nashledanou.

Marie Tak to tedy ne! Naši firmu by to poškodilo. Policie se volat nebude.

Opravář To je váš problém. Já vím, co je má povinnost. Odchází.

Marie Jsem zvědavá, jak se dostanete k vrátkům, když jsou venku bulíci. Opravář se zarazí a vrací se.

Opravář Co jsou bulíci?

Marie Snad, kdo jsou bulíci.

Opravář Kdo jsou bulíci?

Veronika Přece byste panu detektivovi nevěšeli bulíky na nos?

Jiří Nejen na nos. Bulíci by si poradili s celým panem Holmesem. Oni totiž dnes ještě nesvačili.

Laura Abych vás uklidnila. Bulíci jsou naši dobrmani. Jsou to moc hodní a poslušní pejskové. Když dokončíte práci, kterou jste začal, nic se vám nestane.

Opravář To je omezování osobní svobody. Budu si stěžovat.

Mario To můžeš, detektive, ale nejdřív najdi zloděje. Nestarej se, že je děda mrtvej a hledej zloděje. Hledej zloděje!!!

Vít Já myslím, že teď je to už stejně jedno. Dědečkovi život nevrátíme a místo nenávisti, bychom měli v rodině hledět na slušnost. Opravář se začne vrtat v přístroji na předávání času.

Jiří Je sice pěkné, že se snažíš o urovnání rodinných vztahů, ale je to slušně řečeno krátkozraké myšlení. Uvědom si, že jen zloděj nemá zájem na svém odhalení. Ukradl jsi ten čas snad ty?

Regina To je nesmysl. Neudělal jsi to Vítku. Že ne!

Marie Samozřejmě, že to Vítek neudělal. On je svatej. Nechce, aby se to vyřešilo, a hraje si na mravního ochránce.

Jiří Nebuď zlá. Ať nám Vítek poví, kde byl v 14.33. Vít nervózně pokukuje po Lauře, načež odpoví.

Vít Nemám alibi. Laura si oddechne.

Mario Nemám alibi. To není odpověď. Řekni, kde jsi byl.

Vít Ve čtrnáctém pokoji. Potřeboval jsem trochu klidu, abych si mohl rozmyslet, kolik času věnuju dědečkovi.

Mario Máš na to nějaký důkaz?

Vít Ležel jsem na posteli.

Mario To není důkaz.

Regina Jak to, že ne? Komorníku! Přichází komorník.

Komorník K službám.

Regina Uklízel jste dnes ve čtrnáctce?

Komorník Ano prosím. Někdo na posteli odpočíval. Musel jsem ustlat.

Jiří Tak dost! Necháme zbytečných dohadů a přenecháme řešení na panu opraváři. Poplácá pana opraváře po zádech. Vtom mu přístroj zkratuje a vyvalí ze z něho kouř.

Opravář Co to děláte, člověče? Tohle není dětská stavebnice. Víte, co se může stát?

Jiří Vždyť ten krám už nepotřebujeme. Klidně ho hoďte do popelnice.

Opravář To si jen myslíte. Každý, kdo do něj vloží čas, je pod jeho vlivem. Podívá se na displej. Ježišmarijá! Zbledne a posadí se.

Vít Co tím myslíte? Pod jeho vlivem.

Opravář Pane Bože! Tím zkratem se změnilo nastavení.

Pavel No tak to vyhoďte i s novým nastavením. Opravář se postaví a zjedná si ticho. Utře si pot na čele a skoro nepřítomně prohlásí.

Opravář Nastavení v přístroji změnilo znaménko. Každý, kdo do něho vložil svůj díl času, má tento k použití. Omlouvám se, ale pan Jiří do mě strčil. Posadí se a takřka nevnímá.

Pavel Nerozumím tomu. Mohl byste to říci jasněji?

Marie Je neschopnej. Mě bylo od začátku jasné, že na nic nepřijde. Vyhoďte ho za vrata.

Opravář Mohl bych se zeptat, kolik jste starému pánovi věnovala?

Marie Bála jsem se. Nedala jsem nic. Byla by hloupost dávat něco dědkovi nad hrobem, když firma potřebuje ráznou ruku.

Opravář Tak v tom případě jste na tom asi relativně nejlépe.

Laura Co to znamená? Relativně nejlépe.

Opravář To znamená, že její život bude dlouhý tak, jak ho má určený osudem.

Laura A my? Co to znamená pro nás?

Opravář Jak jsem řekl. Každý, kdo dal nějaký čas do přístroje, má tento k použití.

Mario Hergot chlape, mluvte česky. Co to pro nás znamená?

Opravář Kolik hodin jste darovala do přístroje? Ukáže na Lauru.

Laura Provinile. Sedm hodin. No co na mě tak koukáte? Vážím si každé minuty a šlo vlastně jen o zkoušku!

Opravář V tom případě máte ještě sedm hodin života. Je mi líto, ale je to tak. Ostatní jsou na tom podobně. Všichni začnou pobíhat a křičet, jeden přes druhého. Po chvíli je Jiří ztiší.

Jiří Ticho! Kolik jste kdo darovali času? Já dal deset hodin. Ukáže na prvního, pak postupně všichni hlásí.

Regina Já 9.

Laura 7.

Mario 3.

Pavel Já 4.

Veronika Taky 4.

Vít 24.

Jiří Tak jestli je to vše pravda, máš necelé tři hodiny života. Jiří ukáže na Mária.

Pavel To nemůže být pravda! Udělejte s tím něco, člověče!

Opravář Nemohu. Přístroj je zkratován a nekomunikuje.

Mario Tak ho rozmlátíme.

Opravář Zbytečné. Nastavení již není v přístroji, ale ve vás.

Veronika To jako chcete říct, že je můj organismus nastaven i přes mé zdraví na čtyři hodiny a potom... co?

Opravář Přesně tak. Mozek dá povel vypnout.

Mario Tys nás všechny svým neodborným hrabáním v tom krámu zabil?

Opravář Ale pan Jiří do mě strčil. Regina omdlí. Jiří ji odnese. Nastane zmatek a všichni všechny obviňují. Světlo zhasne, je slyšet tikot hodin. Když se světlo rozsvítí, je na scéně Regina, Laura, Mario, Jiří, Pavel, Marie, Veronika a Vít. Všichni sedí, mlčí, občas se podívají na hodinky.

Mario To je přece nesmysl. Je nemožné, abych za pět minut zkolaboval, přesto, že jsem absolutně zdráv. Té pohádce nemůže nikdo uvěřit.

Jiří Počkej ještě čtyři minuty a pak se tomu všichni zasmějeme.

Mario Tobě se řekne, počkej čtyři minuty. Víš, jak je to deprimující? Nebudu tady čekat na smrt! Rozmlátím ho. Vezme přístroj a mrští s ním o zem. To udělá několikrát. Ostatní na něj nepřítomně koukají. Buší s ním vsedě tak dlouho, dokud neztratí sílu. Potom se Mario složí k zemi. Všichni zareagují, buď během k němu, nebo jen zaječením, či jinak.

Regina Odneste ho do pokoje, půjdu pro pana doktora, snad ještě neodešel. Jiří a Pavel vezmou Maria a odnáší ho. Na scéně zůstávají jen Vít, Veronika a Laura.

Laura Neberte to tak tragicky. Je to pořád dokola.

Veronika Jak můžeš být tak klidná? Jestli sis nevšimla, tak ti umírá manžel!

Laura Za poslední půlrok je to třetí infarkt. S tím přístrojem to nemusí mít nic společného. Uvidí se za hodinu, co to udělá s Veronikou a Pavlem. Mario se z toho jako vždycky vyhrabe.

Veronika Co když ne? Co když to všechno není špatný vtip, ale skutečnost?

Vít Nehodlám tady hodinu nečinně sedět a čekat, jestli umřu. Když to má být můj poslední den, chci, aby mi to potvrdil lékař.

Veronika Já mám strach.

Vít Nebuď jak malá. To přece nemůže být pravda. Tím, že to víme, se sami dostáváme do transu, nebo euforie, nebo jak se to jmenuje a sami sebe ničíme! Říkej si, je to hloupost, je to hloupost, je to hloupost. Ale pro jistotu toho doktora využijeme i pro sebe.

Veronika Jdu ven. Jestli to všechno není zlý sen, chci to skončit venku se stromy a ptáky.

Vít Ty to chceš skončit sama? Nedělej to, přece to není potvrzené. Vše může být náhoda.

Veronika Nechci to skončit sama. Jen nehodlám čekat na smrt mezi těmito studenými stěnami. Odchází.

Laura Jestliže to není pravda, nic se neděje, ale jestli by to mělo fungovat, pojď a miluj mě, stejně, jako v 14.33. Ne, stejně. Víc. Budeme se milovat do úplného zešílení.

Vít Umiluju tě k smrti.

Laura To nebylo zrovna vtipné.

Vít Máme na to ještě 4 hodiny.

Laura Já mám 4 hodiny. Ty máš víc.

Vít To jako myslíš, že se s tebou budu milovat i po tvé smrti? Za prvé nejsem nekrofil a za druhé mi tak dlouho ani nevydrží. Ukáže si do rozkroku.

Laura Nemá to cenu. Už nemám chuť.

Vít Ale já ano. Vít a Laura se políbí a Vít Lauru odtáhne. Scéna zhasne, je slyšet jen tikot hodin.

4. dějství

Hala

Přichází komorník, kuchařka a opravář.

Kuchařka Co mám uvařit zítra do oběd? Starej pán si chtěl kachnu, ale teď můžu dát na rozhodnutou vám.

Opravář Spíš byste měla přemýšlet, jestli zbude někdo na oběd.

Kuchařka Nedělejte strašidlo. Já ten vynález nevěřím. Že umřel starej pán, se dalo čekat. A další infarkt Mária je taky prichopitelnej. Tyhle vaše řeči o tom stroji ho rozčílili a srdíčko to nevydržela. Jestli se z toho vyvrátí, vylíže tu vaši nesmyslnou teorii.

Komorník Jen aby se z toho vylízal dřív, než bude po všech. Já si totiž myslím, že jste je v podstatě zabil vy. Těma řečma o hodinách.

Opravář Ještě není nikdo mrtvý.

Kuchařka Jak to, že ne? Starej pán je a Mário to má na háku.

Komorník Říká se na kahánku. Stejně by mě zajímalo, kdo jim ten čas ukradl.

Opravář To není tak jednoduchý. Je tady osm podezřelých.

Komorník Jak to osm? Koho nepočítáte?

Opravář Já tu ještě nebyl a myslím, že vy dva to také nejste.

Komorník To mi ale pořád ještě nesedí. Lidí z rodiny je tady devět.

Opravář Starej pán je po smrti. Ten to nemohl být.

Komorník Proč by to nemohl být? Třeba to chtěl vzít hned.

Opravář No dobrá, tak devět.

Kuchařka Třeba to ten dotyčný nechtěl ukradnovat. Třeba si to jenom rozmyslel a chtěl si vzít zpátky to, co tam dal.

Opravář To nejde. Na odebírání musí dotyčný znát heslo a to si pan domácí zvolil sám.

Kuchařka Jenže to já jednoduchý. To heslo znám i já. To mohl ukradnout každý.

Opravář Ukáže na kuchařku. Deset! Tak mi povězte, mladá dámo, jaké to heslo je a odkud to víte. Apropó, kde jste byla ve 14.33?

Komorník To je jak deset malých černoušků.

Kuchařka To jsem zrovna srala peří z tý kachny.

Opravář Drala.

Kuchařka Jo drbala.

Opravář Kdo vlastně uklízel přístroj z haly?

Komorník No tady paní Gann. Já byl u pana u šéfa.

Opravář Co je to za jméno? Gann?

Kuchařka To je jako u vás Anna. Já k vám přišila z Ukrajiny.

Opravář Zesílí hlas. A jak to, že znáte heslo?

Kuchařka Když se starej pán zavrtal v tom přístroji, já mu nesla čaj. On říkal, heslo, heslo, hovno kleslo. Kdyby to ukradnoval starej pán, byl by ještě dva dny živoucí.

Opravář To je vlastně pravda. Takže osm. Vy jste odnesla přístroj a pak jste pomocí hesla ukradla všechen čas. Přiznejte se.

Kuchařka Já to neukradnovala. Otočí se na komorníka. Pověs tady pána.

Opravář Co? Mě pověsit? Vy jste komplicové? Začne před nimi couvat. Okamžitě toho nechte, nebo zavolám policii.

Komorník Klid Holmesi. Ona to nemohla udělat. Odnesla sice přístroj z haly, ale já šel za ní a ona ho položila na své místo a hned potom přišla Veronika a šli spolu vařit.

Světlo zhasne, ozve se tikot hodin. Po chvíli se ozve křik. Na prázdnou scénu vběhne z jedné strany polonahá Laura a z druhé Regina. Obě křičí a mluví jedna přes druhou.

Laura Pavel je mrtvý, mě zbývají jen tři hodiny života! To je strašné. Nevěřím tomu. To nemůže být pravda! Já chci pryč z tohohle špatnýho snu. Já chci domů. Rozpláče se.

Regina Veronika leží na chodbě mrtvá. Mě zbývá pět hodin! Je to hrůza, ono to funguje. Přichází Jiří, Vít a Marie. Jiří objímá Marii.

Jiří Lauro, lékař říkal, že to byl jeho pátý infarkt za poslední dobu. Nedalo se nic dělat. Nezbývá nám všem, než čekat na smrt. Teď už je jisté, že ten přístroj způsobil našim životům nezvratitelnou změnu.

Regina Tak něco udělejte! Nemůžeme tady čekat, až se to dokoná. Zavolejte lékaře, policii, hasiče. Mě je jedno, kdo to vyřeší, ale něco se musí stát!

Jiří Máš pravdu. Měli bychom zburcovat policii a tisk. Svět se musí dozvědět, co se s tím přístrojem může stát.

Regina Já ti seru na svět. Já chci žít! Když zavoláš tisk, tak ten nám asi nepomůže. Vytáhne z kapsy mobil a volá. Haló, tady je Regina Sýkorová. Vy vyrábíte ten přístroj na darování času?... Jo. ... Jo. ... Ale ne nechci ho koupit. Potřebujeme někoho, kdo to vynalezl. Nám se to rozbilo. ... Spěchá to. Zavěsí a sedne si na židli. Mobil jí vypadne z ruky.

Jiří Co ti řekli?

Regina Někoho pošlou.

Vít No sláva.

Regina Příští týden. Dá si hlavu do dlaní a pláče.

Vít Promluví po chvíli ticha. Nehodlám poslední den života strávit čekáním. Jestli něco nesnáším, tak je to nevědomost. Ať je stav jakkoli beznadějný, chtěl bych se dozvědět, kdo ukradl dědečkův čas. Zkusím zrekapitulovat všechno, co víme. Jiří se díval na televizi. Veronika byla v kuchyni s kuchařkou. Mario hrál minigolf s Reginou. Vejde opravář.

Opravář Mária můžete vynechat.

Vít Já vím, je mrtvý, ale to neznamená, že to nemohl udělat.

Opravář Kdyby to udělal, měl by ještě dva dny života.

Vít Vidíte, to mě nenapadlo. Takže jsou z obliga i děda, Pavel a Veronika.

Opravář No jo, tak to nenapadlo zase mě. V tom případě je šest podezřelých.

Regina Já mám šest hodin života a vy si tady polemizujete, kdo tak asi mohl ukrást kurva ten zasranej přístroj! To vám přijde normální? Jste všichni ubozí. Obchází každého přítomného a dívá se mu do očí. Hladí všem vlasy a poté upadá na zem. Já tady nechci být. Já se chci probudit. Je tady vůbec někdo normální? Zavolejte tátu, zavolejte někoho. Já tady nechci umřít. Rozpláče se.

Vít Mami, pojď, půjdeme domů.

Regina Než se dostaneme domů, bude to trvat sedm hodin a já mám jen šest. Pohřbi mě pod starým stromem Vítku.

Vít Já chci vědět mami, kdo je ta hyena. Musíme to vyřešit, jinak nebudeme moci umřít v klidu.

Laura Umřít v klidu. To je opravdu vtipné. Umírat v klidu mohou staří lidé, ti, které nic nečeká. My jsme v produktivním věku. Jak asi máme umřít v klidu?

Marie Teď už je to všechno jedno. Moje děti jsou po smrti a můj muž zemře za pár hodin. Mám nějakou naději na život? Chtěla bych umřít s vámi. Znovu obejme Jiřího.

Jiří Asi máme povinnost zjistit pravdu, i když se to zdá být absurdní. Podezřelí jsou, Laura, Marie, Vít, Regina, kuchařka a komorník.

Vít Komorník byl u dědy. Vstoupí kuchařka.

Opravář Kuchařka má také alibi. To už jsem zjistil.

Kuchařka Nikdo nechtěl na ryby. Bude svinina. Prosím dámy a pány ke stolu.

Světlo zhasne, ozve se tikot hodin.

5. dějství

Jídelna

U stolu sedí Laura, Jiří, Regina, Vít, opravář a Marie. Komorník jim servíruje polévku.

Laura Nebudu jíst. Je mi na blití.

Regina Nejsi těhotná?

Laura Ještě to do baráku.

Regina My máme jedinou naději. Okamžitě sehnat nový přístroj a Marie se s námi může podělit o svůj čas.

Marie Haha. To si jako myslíš, že bych na něco takového přistoupila? Že budu naivní jako vy všichni a podřídím se tomu vašemu smyslu pro rodinu? Moje rodina je už teď mrtvá. Nedám vám ani vteřinu ze svého času. I kdybyste ten přístroj sehnali, tak nebudu riskovat nebezpečí, že se v tom bude zase vrtat nějakej pošuk, kterej si říká detektiv. Opravář s plnou pusou chce něco namítnout, ale pak mávne rukou a jí dál.

Jiří To by ses nepodělila ani se mnou?

Marie S tebou už vůbec! Celý život jsi mě nudil. Teď už ti to klidně můžu říct. Příšerně jsi mě štval.

Jiří Myslel jsem, že jsi se mnou a s našimi dětmi šťastná.

Marie Našimi dětmi? Haha. Ani jedno nebylo tvoje, ty chudinko. Verunku jsem si udělala se svým masérem a Pavel? Vždyť ti nebyl ani podobnej! Laura se začne svíjet a nakonec upadne a je mrtvá. Vít k ní poklekne, poslouchá srdce, zkouší puls.

Vít Je mrtvá. Potom ji políbí a dá si její hlavu na klín, obejme ji a pláče.

Opravář S plnou pusou. Tak ta je taky mimo podezření. Pokračuje nezúčastněně v jídle.

Jiří Teď je už skoro jisté, že mám jen hodinu na vyřešení té hnusné krádeže. Než umřu, chci to vědět. Zbývají Regina, Vít a Marie.

Vít Teď, když už je Laura mrtvá, se můžu přiznat.

Regina Vítku, ty bys to přece nikdy neudělal?

Vít Ale ne, neukradl jsem čas. Jen jsem se chtěl přiznat, že jsem se na čtrnáctce miloval s Laurou.

Marie Haha! Lže! Chce si zachránit kůži a vymýšlí si, jen aby vina nepadla na něj! Vít a Laura! Tomu přece neuvěříte. Vy jste mi ale rodinka. A vám bych měla dávat svůj čas? Nikdy. Vítku, to bys přece neudělal. Jenže Vítek šoustá tetičku. Proč by nekradl čas, když je to taková potvora.

Jiří Tak dost! Máš ke svému tvrzení nějaký důkaz Víte?

Vít Samozřejmě. Komorníku! Přichází komorník.

Komorník Přejete si pane?

Vít Řekněte tady nahlas a přede všemi, co jste viděl, když jste kontroloval pokoje.

Komorník Ale pane, slíbil jsem vám, že budu mlčet.

Vít Samozřejmě, ale zprošťuji vás tohoto slibu. Přesně popište, co se na čtrnáctce dělo.

Jiří Jen směle povídejte.

Komorník Když je to tedy tak, tak, tak, tedy, když jsem vstoupil do čtrnáctky, uviděl jsem na posteli tady pana Víta s paní Laurou.

Regina Ježiši Mariá. Můj syn a moje sestra.

Jiří Co dělali?

Komorník Prosím byli v tom nejlepším. Odpusťte, pane.

Jiří Kolik bylo hodin?

Komorník Tři čtvrtě na tři.

Jiří Dobrá, děkuji.

Opravář Tak se nám to vyjasňuje.

Jiří Vy mlčte. Měl jste zjistit viníka a nečekat, až všichni umřeme.

Marie Vypadněte, člověče. Jestli okamžitě nezmizíte, zavolám na vás psy.

Jiří Jen ať tu zůstane. Ještě se může hodit. Zbývají pouze Marie a Regina. Regino, kde jsi byla ty ve 14.33?

Regina Vařila jsem s kuchařkou a Veronikou v kuchyni.

Jiří Zavolejte prosím paní kuchařku. Komorník odchází a přichází s Annou. Mohla byste nám, paní Anno říct, kdo s vámi dnes vařil oběd?

Kuchařka Se mnou vařila slečna Veronika.

Jiří Jen ona?

Kuchařka Chvilku pomůžela i paní Regina. Ona krájala okrajovala kartofly.

Jiří Kolik bylo hodin?

Kuchařka To já nevěděla. Neměla čas sledovat čas.

Vít My taky nemáme čas. Děkujeme.

Kuchařka Bude si panstvo přát připravit svačinu?

Regina Asi kromě paní Marie už nikdo jíst nebude. Kuchařka odchází.

Opravář Já bych si něco dal.

Marie Ještě trváš na tom, že se nám může ten budižkničemu a vyžírka hodit?

Jiří Tady máte, člověče malou odměnu za čas, který jste tu strávil, a jděte.

Marie Ty mu ještě platíš? Vždyť tady sežral, co mohl. Opravář odchází.

Vít Mami, kde jsi byla? Řekni, že máš na tu dobu alibi. Prosím, žes to nebyla.

Marie To víš, že to tvoje maminka nebyla. Kdo by to asi tedy byl? To co řekla kuchařka, není pro Reginu žádné alibi.

Jiří Regino, řekni, kdes byla, jinak zůstane vina na tobě.

Regina Na mě? Pořád jsme tady ještě čtyři. Vítek to nebyl. Je to šílené, ale jsem ráda, že byl s Laurou. Jiří? Ten má prý alibi. Věřím, že se díval na televizi. Já jsem to nebyla. To znamená, že to mohla být jedině Marie. Nebudu však obviňovat, ani soudit. Mluví k Marii. Ten, kdo kradl, zůstane naživu. Sám a doženou ho výčitky. Přinejlepším tě, ty mrcho zavřou na doživotí, protože tu zůstaneš sama z rodiny a každému policistovi bude jasné, že jsi chtěla dědictví.

Jiří Mluví k Marii. Ty jediná jsi věděla heslo. Řekl jsem ti ho před lety, když jsme se bavili o otci. Heslo hovno kleslo, používal otec často. I kdyby tomu mělo být jinak, nesnesu, aby zůstal naživu někdo, komu je čest naší rodiny míň, než vlastní chamtivost. Přesto, že jsi má žena, proklínám tě. Přistoupí k Marii a škrtí ji. Než dokončí její život, povolí a sesune se mrtev k zemi. Marie se drží za krk, a když nabere dech, promluví.

Marie Za pár hodin, až oba skapete, to bude každému jedno. Zůstanu jen já a moje firma. Jděte do háje se svou touhou vědět všechno! Jestli je tady někdo spravedlivý, tak jsem to já! Já jediná se nenechala vlákat do pasti. A díky tomu zůstanu naživu! Vy hlupáci.

Regina Nemůžu být poslední hodinu života v místnosti, ve které je tahle hyena. Jdu ven. Doprovodíš mě Vítku?

Vít Promiň mami, ale mám tu ještě nějakou práci. Nikdy jsem nikoho nezabil, ale nyní, pár hodin před smrtí to musím napravit. Marie si uvědomí, co má Vítek na mysli a začne couvat.

Regina Dobře děláš. Já to nemusím vidět. Sbohem lásko. Regina políbí syna a odchází. Světlo zhasne a ozve se tikot hodin. Po několika sekundách se světlo rozsvítí. Marie leží na zemi mrtvá a nad ní stojí Vít.

Vít Jděte domů a žijte. Máme tak málo. Každou vteřinu si užívejte, jako by byla poslední. Děkujeme, že jste nám darovali svůj čas.

Konec