Nová hymna

Letos jsme, jako národ, byli svědky jednoho velikého zázraku. Na zázraky příliš nedám, poněvač jsou většinou vyvolané jednotlivci, k zištným cílům. Doufám však, že náš dnešní společný zázrak není tímto cílem vyvolán.

Pro ty, kteří nevědí, oč se jedná (v případě, že takový někdo existuje, se upřímně divím), upřesním. Několik aktivistů navrhlo, že by naše hymna moha být lepší, delší a modernější. Prý hlavním cílem je, aby si sportovci na stupních vítězů užili.

Když pominu stránku finanční, tím myslím, že ti aktivisté to rozhodně neplatili ze své kapsy, ale že tuto aktivitu financovali z našich daní, si říkám, že by si zasloužili malý dvorek a bič.

Ovšem, jako každá, má i tato mince dvě stránky. Po ukončení tohoto humbuku, jsem se jako většina obyvatel našeho národa stal generálem a mohu tudíž hodnotit.

Chceme novou hymnu? Ne. Stouplo naše národní cítění? Ano. Bude mít někdo další chuť měnit náš národní symbol, o kterém jsme delší dobu ani neuvažovali? Ne. Měli by zadavatelé zakázky oněch údajných 600 000 Kč zaplatit ze své kapsy? Na tuto otázku překvapivě odpovídám - ne. Oni se totiž zasloužili paradoxně o stoupající národní hrdost. Tím bych chtěl říct, že ne každá blbost má být po zásluze potrestána.

Doslova záchvat smíchu jsem dostal, po zhlédnutí nového návrhu vlajky, která byla na internetu. Jestli jste o tuto podívanou přišli, skládá se ze změti bílých, modrých a červených čar, které nádherně připomínají dílo autora nové hymny.

Na závěr chci poděkovat lidem, že jsou stejně jako já a každý jiný, částečnými blbci. Zasloužíme si to.