Hloupý vepřík na úřadě

Úředník: Další prosím!

Vepřík: Chro brý den.

Úředník: Copak si přejete?

Vepřík: Já mám žádost.

Úředník: To je dobře. Položte ji na stůl.

(Vepřík pokládá hlavu na stůl.)

Úředník: Copak to tady vyvádíte, člověče! Vlastně zvíře!

Vepřík: Ta žádost je ústní.

Úředník: Ve vašem případě spíše rypáková. Tak mluvte. Nebo chrochtejte.

Vepřík: Já bych chtěl sochu.

Úředník: Tak si ji kupte.

Vepřík: Už je koupená. Jenže ještě nemám místo.

Úředník: Čí je to socha?

Vepřík: Moje.

Úředník: Dobře, ale já myslím, koho znázorňuje.

Vepřík: Mě.

Úředník: A to si myslíte, že Praha stojí o sochu prasete?

Vepřík: A proč ne? Proslavil jsem se ve filmu. Nakrmil jsem miliony čechů. Dávám vám jitrnice, jelita. A na rozdíl od lva jsem zdejší. A lev se žrát nedá.

Úředník: No dobrá. Žádost je žádost. Jestli vám to povolí, proč ne. Kde by měla stát?

Vepřík: Stát? To ne. Já ji chci jen v Praze. Pro celý stát to není.

Úředník: Já myslel, kde chcete, aby stála.

Vepřík: Já nechci, aby stála. Je to ležící socha.

Úředník: Ono je to prase vleže?

Vepřík: Jaký lyže? Ona nemá lyže.

Úředník: Vy mi opět nerozumíte. Já se ptal na polohu té sochy.

Vepřík: Aha, no tak to jo. Ona leží.

Úředník: Proč jste si nenechal udělat sochu ve stoje?

Vepřík: To by mě bolely nohy. Já mám, pane, sto padesát kilo. A svině to na stojáka nemá ráda.

Úředník: Jaká svině?

Vepřík: To je moje žena.

Úředník: Aha, takže je to sousoší.

Vepřík: V našem případě spíš souloží.

Úředník: Jo vy tam s paní prasnicí ležíte oba?

Vepřík: No. Ležíte, není ten správný výraz. My tam tak jako napolo a no však víte.

Úředník: Vy si ze mne děláte legraci. To mi chcete říct, že by v Praze měla stát socha souložících prasat?

Vepřík: Jsem vám říkal, že ta socha nestojí, ale leží. Ostatně, my se jen veřejně milujeme. Je to budoucnost našeho národa. Plodit děti. Mít se rád. Já propaguju lásku.

Úředník: Ona láska má člověče, vlastně sudokopytníku, víc významů. Takže je to nepřípustné.

Vepřík: Jak to? V parlamentě máte taky spoustu prasat a každou chvíli vyjebávají s občany.

Úředník: Jenže to je povolené.

Vepřík: No vidíte a já bych to chtěl taky povolit.

Úředník: No dobrá, dělejte si, jak myslíte. Kde chcete, aby stála?

Vepřík: Na podstavci.

Úředník: To ano, ale kde ten podstavec bude?

Vepřík: Na zemi.

Úředník: Pane Bože. A kde je ta zem?

Vepřík: To je nějaká vaše hra, ne? Voli jí vypili.

Úředník: Jak bych vám to, už vím. Až půjdete kolem sochy, co uvidíte?

Vepřík: Sochu.

Úředník: A za ní bude co?

Vepřík: Trávník.

Úředník: Správně a kde se ten trávník nachází?

Vepřík: Ještě se nenachází. Ten teprve vyroste, až to bude hotový.

Úředník: A kde to bude hotové?

Vepřík: Na parcele 1421/16a.

Úředník: No sláva. To je umění z vás něco vydolovat.

Vepřík: Umění to je. Tu sochu vydoloval nejlepší havíř z Kladna.

Úředník: Koukám do katastrální mapy. Ta parcela je naproti masokombinátu. Nebude to vadit?

Vepřík: Naopak. My si s rodinou před sochou vždycky uděláme mejdan, a kdo se uchlastá, toho hned odvezeme. Vy máte taky často nemocnici rovnou u hřbitova.

Úředník: Jenže my vám ten pozemek neprodáme.

Vepřík: Vždyť já ho nechci koupit.

Úředník: Když tam ale chcete mít sochu, musíte vlastnit pozemek.

Vepřík: Já vlastním pozemek.

Úředník: Nevlastníte.

Vepřík: Vlastním.

Úředník: Ten pozemek vlastní nějaký pan Kozel.

Vepřík: To je v pořádku. Já vlastním pozemek u Davle. Je na něm krásná tráva a otec kůzlete, pan Kozel si ho se mnou vymění.

Úředník: Proč nepostavíte tu sochu v Davli?

Vepřík: Byl jste někdy v Davli? Tam chcíp pes.

Úředník: Komu?

Vepřík: Co komu?

Úředník: Komu tam chcíp pes?

Vepřík: Já nevím, ale já chci tu sochu v Praze. Nejlepší by bylo v Masné ulici.

Úředník: V Masné? To je u Staroměstského náměstí.

Vepřík: To bude u mé sochy frmol, co?

Úředník: To vám nikdy nemůžeme povolit.

Vepřík: Proč? Z druhé strany radnice je husa.

Úředník: To není husa, ale mistr Jan Hus.

Vepřík: Napravo husa, nalevo prase, uprostřed kohout a velí tomu smrtka. To je zvěřinec! To bude vizitka!

Úředník: No jak chcete. Žádost podám, ale velkou naději vám nedávám.

Vepřík: To jste celý vy. Velkou naději vám nedávám. Když vám ale dám do obálky část honoráře z pohádek O hloupém vepříku, tak se naděje rozroste, co?

Úředník: Zkuste to a uvidíte ten frmol. Jo a pozdravujte paní svini a kůzle. Mimochodem, (nakloní se a šeptá) měl jste něco s kůzletem? Myslím jako na tu sochu.

Vepřík: Dejte mi povolení a pak vám to řeknu. Jo heleďte, já bych chtěl na tom pozemku taky postavit restauraci.

Úředník: Tam ale tuším jedna restaurace již stojí. Jmenuje se Zabijačkový ráj.

Vepřík: No a ta moje bude vegetariánská. Natruc všem vepřožroutům. Bude se jmenovat: Nežerte děti země.

Úředník: To je divná doba. Dnes budeme mít sochu milujících se prasat a zítra prasete s kozou. A pozítří?