Jeďte do Vídně

Konečně jsem na cestě. Dlouho jsem se rozhodoval, mám-li jet do Vídně, nebo do Krakova. Nakonec jsem zvolil Vídeň. Přeci jen mi je už dvaadvacet let a mohu se rozhodnout, jak se mi zlíbí. Ne každý se může sebrat a zmizet ze svého rodiště, aby poznal svět. Například Jenda. Před rokem ušil správcové halenku tak skvělou, že si ji musel vzít. Tu správcovou. Dnes šije pro svou nově narozenou dceru ponožtičky, halenčičky, košiltičky a jiné ..ičky. Vůbec mu to nezávidím, neboť správcová, i když je bohatá, nemá na svém těle kousek místa, kde by nerostla bradavice. Ale proti gustu žádný dišputát. Od Prahy přijíždí pivovarský vůz, snad mi zastaví. Nejen, že nezastavil, ale ještě přidal. Jsou to dnes ale neohleduplní vozkové. Když mě míjel, sjelo mu zadní kolo do vyjetých kolejí a ohodilo mě blátem od pasu dolů. Volal jsem za ním ta nejneslušnější slova, která jsem znal, ale už mi to nebylo nic platné. Chtěl jsem se někde vyprat, ale z dáli se pomalu blížil další vůz s nákladem kukuřice. Zamávám, snad mě sveze kus cesty. Dobrého dne přeji, pane! Kampak s tou krásnou kukuřicí? Vzal byste mě kousek cesty? Nebudete litovat. Znám plno roztodivných příběhů. Usmál jsem se a snažil se vypadat zdvořile, když už jsem jako prase.

Nasedni si cesťáku. Usmál se mému vzezření, až se mu fajfka zhoupla od ucha k uchu.

Kampak cestuješ?

Jedu zkusit dílo do Vídně.

To já vezu kukuřici do Brna na velký trh. Začal.

Je dobře, že jsou v Brně ty veletrhy. Odvětil jsem.

Jaký veletrhy? Snad velký trhy ne? Podivil se.

No víte, já se snažím vše zkracovat.

Čímpak jsi? Pokračoval.

Krejčí.

Tak to zkracuj hlavně u mladých děvčat. Zasmál se jak nenamazaná vrata a pokračoval.

A co, že jsi jak kachna u potoka?

Vyprávěl jsem mu svou neblahou příhodu s blátem, načež se zeptal.

Jak ti mám říkat?

Jmenuji se Leopold. A Vy?

Cesta nám příjemně uběhla a v Brně jsem na jeho doporučení přespal u místního strážného, který byl na noční službě. Jeho žena byla velice krásná paní, která mi nejen vyprala kalhoty a nabídla plnou vanu, ale i své prázdné lože. A tak jsem ráno putoval celý nevyspalý dál.

Vídeň mě přivítala zcela netečně. Celý den jsem hledal práci, leč nenašel. Večer jsem se opřel o jakési dveře a snažil se spát. Zrovna se mi zdálo, jak zastavuji coby strážník pivovarský vůz, když tu se otevřely dveře tak prudce, že jsem vpadnul dovnitř a jakási noha, která chtěla ven, mě nakopla přímo do tváře.

Mein Gott! Schuldigen Sie bitte. (můj bože, promiňte prosím)

Tak s takovou ozdobou na obličeji už práci neseženu.

Vy ste cech? Já Vás nechtela zranila.

Ukázalo se, že "jakási noha"jde z divadla (o to jsem byl opřen), kde hrála v nějaké hře roli posluhovačky. Otřela mi obličej kapesníčkem a slíbila, že se mi po nějaké práci poptá. Nebudete mi věřit, ale hned druhý den mi díky Marlen (tak se jmenovala má nakopnutelka) nabídli práci i s ubytováním za pouhé dva zlaté měsíčně. Inu, kopne-li Vás někdo, možná to přinese štěstí.