Básně

Analýza duše

Jsi šelma, dravec bez drápů

jsi hrouda, kámen bez obrysu

jsi poesie, báseň bez rýmů

jsi krysař, který ztratil krysu

máš ústa, která nemluví

máš oči, jenž nespatřily světlo

máš nos, co vůni necítí

jsi poupě, které nevykvetlo

Až přijde čas, ta zrodíš se

až přijde čas, ty dáš nám novou víru

teď zatím lidí bojíš se

a čekáš na svět bez upírů

Máš mnoho dobrých vlastností

jsi skryta v každém těle

a spřádáš klubko starostí

s nimiž popereš se směle

Však nemáš nohy, nechodíš

ty sedíš tiše v jednom koutku

a z člověka, v němž marodíš

jsi schopna vytvořiti loutku

Co je štěstí?

Žena:

Jak struna znít zvukem lásky

mít na rtech vůni konvalinky

a hladit dítě se zlatými vlásky

když ukládá se něžně do peřinky

To je štěstí, něžně, hebce, jemně

a dostat k svátku černobílé štěně

a hrát si s ním a povídat

Muž:

Nemít nikdy na klopě černou pásku

líbat na vlasy svou plavovlásku

mít rád svou práci

To je štěstí, mužně, drsně, chlapsky

být omámen tím zvukem lásky

zastat se lidí, pro lidi

Dítě:

Hodnou mámu, hodného tátu

přeskočit potok

hmmm a cukrovou vatu

a hodně dobrot

To je štěstí, poznávat lidi

okolní svět

zjistit, že na ruce mám prstů pět

to bych si přál

Když něco chci

Když otevřu oči, probouzím se

když ulehnu do postele, usínám

když se ozve první můj křik, narodím se

když už slovo nevyslovím, umírám

Když nastoupím do tramvaje, tak chci odjet

když si vezmu židli k nohoum, usednu

když si koupím chleba s máslem, to bych pojed

když unaven v křesle sedím, už se nezvednu

Když si lehnu na břicho, chci vidět potoky

když si lehnu na záda, chci vidět nebe

a dnes? dnes tu stojím a nevím, co chci

dívám se totiž na tebe

Vzpoura srdce

Pro srdce se hádám sám

pro tělo se hádají jiní

já z lásky k tobě hádku mám

a hádku těl tu nechám sviním

Ač nemám rád ty argumenty

přes které člověk zraje v psa

největším argumentem jsem sobě sám

(ta lepší půlka zajásá)

A vyhráno mám

můj těžký boj je dokončen

ač zmítáme se v nejistotě

náš vztah tu leží nedotčen

Druhý břeh

Přeskoč tu lávku, neboj se.

Rozmýšlíš se.

Stačí jen rozběhnout se a skočit.

Chvilku poletíš a pak dopadneš na zem stejnou, jako je ta, od které ses odrazil. Tak přeskoč!

Ta zem na druhé straně je stejně pevná. Bojíš se jen dopadu.

Tak Skoč!

Drží ti nohy.

Plazí se, abys neskočil, a ty neskočíš.

Zatím.

Jednou stejně přeskočíš. Víš to.

Jednou, ale kdy?

Už bys přeskočil dávno, kdyby nebylo těch okolo.

Jsi jim vděčný, že můžeš být s nimi, ale pořád toužíš po tom skoku na druhý břeh.

Tak skoč!

Upíjí se do němoty.

Upíjíš se s nimi.

Čím víc patříš k nim, tím víc toužíš po tom skoku.

Skoč!

Skočím.

Žít na zemi

Tak neplač, dívko po nocích

Tak neplač do peřin

Já vnutím ti svůj jemný smích

A tvé sny rozbořím

Jen rozhlédni se po kraji

To nádherná je zem

Ptáci ti píseň zahrají

Za úsměv v srdci tvém

Za píseň štěstí z radosti

Je přáno lidem žít

Ty dopřej smíchu volnosti

Z Hamleta vyber BÝT

Cesta do nebe

Novinka

Přijel před dům taxikář a řekl, že jedem do nebe.

Manželka se zhrozila, je to vůbec pro tebe?

Dneska nikam nejedu, nechce se mi umírat,

On na to však kroutil hlavou, nemůžeš si vybírat.

Nasedl jsem do vozu a začal jsem se smát.

Prý se mám podle pravidel pásy správně připoutat.

On však hlavu otočil a řekl s důležitostí pilota,

"Pravidla se dodržují až do konce života."

Auto jelo, motor škytal a život se mi promítnul,

Jak jsem šplhal na úroveň, nebo jak jsem klopýtnul.

Najednou jsme zastavili. "Už jsem v nebi?" cítil moji otázku,

"Kdepak, jen nám došel benzín. Váš život je na vlásku."

Vystoupil jsem, došel domů, s ženou si dal večeři.

Že jsem byl na cestě k nebi, stěží někdo uvěří.

Kdo z nás dvou?

Když nepůjdeš ty, tak půjdu já

když nenabiješ ty, tak nabiju já

když nevystřelíš ty, tak vystřelím já

když neutečeš ty, tak uteču já

když nechytnou tebe, tak chytnou mě

když neodsoudí tebe, tak odsoudí mě

když nepověsí tebe, tak pověsí mě

a kdo z nás dvou bude vrah?

Aralova smrt

Vytáčím číslo s velkou slzou v oku. Prsty se třesou, ruka nechce stát. Jak jen jí říct že do nebeských končin mě navždy odešel, můj věrný kamarád. Nechci ji opustit, vždyť mám ji rád, i více. Miluji jí, však kamarád je blíž. I když byl mladý, tak měl nemocné plíce. Srdce teď stojí a duše vzlétla výš. Nechci ji urazit, vždyť mám ji rád, to věř mi. Však Aral pro mě štěstí znamenal. Teď když už prošel zavřenými dveřmi a spatřil to co dříve nepoznal, chci na něj myslet. Zítra, včera, dnes. Můj přítel mě opustil, i když byl jenom pes.

Hlemýžď

Maloval pes hlemýždě s hlavou někde u hýždě

A tak se ho ptalo štěně proč to kreslí obráceně

Pes mu vrazil mezi oči, se psíčkem se země točí

Myslel jsem že oněmí.

VRR nerozumíš modernímu umění

A tak štěně kreslí sele s hlavou vzadu u prdele

Jaké je tu ponaučení?

Že bez mistra učně není

Neučte své děti kreslit obraz s hlavou u hýždě

Malujte jim od malička normálního hlemýždě

Vteřinová nálada

Malými písmenky zapíšu slávu

Odtrhnu oči od mramorové zdi

Oči se bojí, nehnu se z místa

Lapám po dechu a ucítím vůni slunce

Chce se mi spát

Na dlani rozkvetlo tělo ženy

Z citových pohnutek vyrábím lásku

Na veliké pramici leží kaktusový květ

Rozhovor s leknínem podporuji pitím

Jsem růžový talisman

a semknuté čelisti zubaté hrdličky

Zapíjím oslavu nitroglycerínem

Dám davu

Políbím svou květinu na pestík.

Divné?

Snad.

Trochu.

Za kapku radosti dám štěstí zmítajícímu se davu, který je slepý a nevidí barvy léta.

Nevidí krásu přírody.

Nevidí světlo.

Nevidí duhu.

Nevidí.

Je slepý,

Lepý,

Epí,

Pí,

Í,

,

Závist

Přítel mi píše, že mi závidí

Do mého života však slepý, nevidí

Za tuto závist mu vřele děkuji

Je totiž neškodná, nachová

Bez nenávisti se závist jako úsměv zachová

A já své duši žaluji

Mé ruce nejsou ztvrdlé od dřiny

Mám jenom v duši tajné modřiny

A světu teskně žaluji

To, co on nevidí, mě trápí

Však nejsme měkcí, jsme chlapi

Jen proto nelkám, neběduji

I já ti závidím tvé závidění

Které tě k lepšímu jistě změní

Štěpánka

Toníku, narodila se ti sestřička

Byla malá, nahatá a bez trička

Její krásu ještě nelze vidět

A za nahotu nemůže se stydět

Dnes je bez sluchu a bez uší

Až vyroste, tvé jistoty jistě naruší

Dnes je bez pohledu, bez očí

V dospělosti se za ní však každý otočí

Bude jen taková, jakou ji budem chtít

Veselá, smutná, či s chutí prorazit

Bude jen taková, jakou ji vychováme

Bez falše a zdání, že štěstí klame

Popřejeme Štěpánce krásné žití

Abychom nebyli nikdy smutní

Popřejeme navíc, ať jí slunce svítí

Kdyby se stalo, že jí život zhutní

Štěstí a lásku, zdraví jí popřejeme

Ve víře, že všechno je zvláštní

Ať z tebe Štěpánko vyroste naděje

Se sílou poprat se s životem, s vášní

Čekání na múzu

Nejsem hloupý, jen nerozumím záhadám.

Nejsem král a jen si tak připadám.

Nejsem útočník, když tě napadám.

Nejsem obránce, když se jen ovládám.

Vesluji ve sluji, stále se potápím.

Kramařím v krámě a nápady utápím.

Slyším to ticho a neslyším nic.

Tahám své myšlenky ze starých popelnic.

S taktovkou volím jen rytmické takty.

V aktovce schovávám necudné akty.

Vlny jak obláčky vlní se nad námi.

Snad nápad zjeví se, než vletí sem tsunami.

Novinka

Žaloba (poesie v próze)

Žaluji na politiky, kteří si z nás dělají legraci

Žaluji na předsedu vlády, který se k nám chová, jako k podřízeným

Žaluji na hlasatelku oblastního rádia, že mluví nespisovně

Žaluji na počasí, že se dlouho prší

Žaluji na počasí, že jsou sucha

Žaluji na mé kalhoty, že mi padají

Žaluji na svou ženu, že se mě i přes můj věk, snaží vychovávat

Žaluji na mé děti a vnoučata, že se mi málo věnují

Žaluji na jaro, že mi roztál sněhulák

Žaluji na léto, že se mi ztrácí voda ve studni

Žaluji na podzim, že musím po něm uklízet listí

Žaluji na zimu, že je mi zima

Žaluji na čas, že mi uběhl život pod rukama

Žaluji na slunce, že hřeje buď málo, nebo moc

Žaluji na vodu, že je studená

Žaluji na oheň, že málo hřeje

Žaluji na oheň, že pálí

Žaluji na sebe, že si příliš stěžuji

Ostatně, žije se mi dobře a nemám si na co stěžovat

Z pohlednice

Vím teď jistě že jsi sice omámená z pohlednice

Avšak zítra bude jinde a pak tady dnes však támhle

Mě omámí tvoje vnady ale takhle zase náhle

Fjůůů...uletí. A to se stane potřetí.

Nejsem z těch co říkají hele

Seď si doma u postele

Abys byla holka k světu

Jenže tahle láska v letu otráví i popelnici

Natož mě a tím chci říci

Nejsem z těch co hází kámen

Aby s láskou byl už amen

Já jsem muž a zvedám oči

Na ústa tvá na obočí

Chci tě hladit abys byla

Navždy moje žena milá

Zavři dveře zhasni svíci

Hoď do ohně pohlednici

Změň si jméno vem si moje

Půjdem spolu do pokoje

Hledat štěstí svojí doby

Které přichází sem co by-láska

Zahoď už tu pohlednici

Pojď už ke mně dej si říci

S trochou ironie

Měla na punčochách díru

a já přece ji měl rád

neměla ráda manikýru,

chtěla však muže, ne doktorát

Již před léty jsem ji žádal o ruku

a naříkal, prosil, běsnil

ona odmítla nosit paruku

a pohrozila mi svou pěstí

Že prý jsem loutka, hračka v davu

neumím vylézt na nejmenší smrk

já nabízel jí velkou slávu

za její ano, dal bych krk

Teď už ji nemám, provdala se

mám však svou slávu, doktorát

nezbývá nic, než snít o její kráse

a vlastně, měl jsem ji já vůbec rád?

Žena borovice

Vydal jsem se s pilou, uříznout si ženu. Rozhodl jsem se oženit, abych nebyl sám. Sedl jsem si pod stromy a přemýšlím o jménu, která z nich to bude, tiše přemítám. Ta má dlouhé ruce, ta zas oblý pás. Ta je jejich vůdce, to bude asi ras. Pak jsem ji zahlédl, jenom kouskem oka. Rychle jsem utíkal, abych ji neztratil. Teď před ní stojím, jako pravá socha, chtěl bych jí uříznout, jen abych ji nezranil. Jak má krásné větve a jak štíhlý kmen, hlava se mi plete, dnes je šťastný den. Večer je a ticho a já domů pospíchám. Celý den jsem u ní seděl a povídal si s ní. Zítra tam půjdu zas, však nepůjdu tam sám. Půjde se mnou farář a odveze mi jí. Vybral jsem si dobře, avšak nejvíce, líbí se mi jméno. Žena borovice.

Omlouvám

Omlouvám, svoje boty omlouvám

za chůzi, která bolí

Omlouvám, svoje ruce omlouvám

za dotek, který pálí

Omlouvám, svoje tělo omlouvám

za pohyb, který se zdá být dílem okamžiku

Omlouvám, svoje ústa omlouvám

za slova, která jsou ze zvyku

Jedním slovem

Vyjádřit jedním slovem

Vyjádřit lásku i zlost

Vyjádřit štěstí s žalem

Jedním slovem málo i dost

Jaké slovo má to být?

Kterým říci chtěl bych příště

S jedním slovem světem jít

Jedním slovem stát na místě

Já to slovo vyslovím

Hle, už ho mám na jazyku

To slovo mi však krade rým

A ničí hravě ostrou dýku

To slovo měl bych vychutnat

To sladké slovo v sobě mít

A celou duší sám se ptát

Proč máme válčit? Když chci ŽÍT.

Myšlenky

Utírám rukou okno, abych viděl víc

Krajina ubíhá a mění se na přeskáčku

Den již zvolna začíná a já vlastně díky vláčku

Vidím tě, krásnou jako dřív.

Nic nevnímám a jen zpívám v duchu píseň, kterou znáš.

Máš v očích hedvábí a nezůstáváš mi nic dlužna

Vím, že tě neláká jít do dáli, kde zůstaneš jak stín

Že tě neláká mít srdce - pouhou skořápku

A čekat, kdy se rozpustí jak sníh

Vidím tvůj nezájem

Teď připadám si, že jsem s tebou

a sám.

Dávat radu

Nabádám tě prohraj, nebo zemřeš.

Když prohraješ, ušetřím tě.

Výhra znamená smrt.

Chceš být slavný? Vyhraj, ale zemřeš.

Jen jako obyčejný člověk můžeš žít.

Proto buď obyčejný.

Zahoď životní příležitosti a žij.

Nabádám tě, prohraj.

Neprohraješ život.

Vůně všedního dne

Ráno

Ze slunce se vůně snesla

Nabral jsem si celou pěst

Vytáhla mě z mého křesla

Čichám čichám ostošest

Odpoledne

Potkávám své známé tváře

Z tvarů žen se tají dech

Hraje si na opraváře

Hltám vůni v pohledech

Večer

Věnuji se jiným slastem

Denní prací procvičen

Unaven, však velmi šťasten

Vracím vůni - nasycen

Noc

Spánkem sílí moje tělo

Sny mi duši promění

I když slunce odletělo

Těším se na vonění

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky