Na krásném modrém Dunaji

(Vchází ustrašeně skladba.)

Skladba: "Dobrý den."

(Začíná hrát valčík Na krásném modrém Dunaji.)

Úředník: "No pojďte, pojďte. Opět máte zpoždění. Nastoupila jste o půl taktu později."

Skladba: "Já za to nemůžu, on dirigent zavadil o pult a někteří spustili dřív."

Úředník: "To zníte vy?"

Skladba: "Ano prosím. Třináctý takt, andantino."

Úředník: "No tak si vás ověříme. Jméno."

Skladba: "An der schönen blauen Donau."

Úředník: "Česky."

Skladba: "Na krásném modrém Dunaji."

Úředník: "Rok narození."

Skladba: "Prosím, já byla složená."

Úředník: "Abyste se mi tady nesložila."

Skladba: "To já prosím neumím. Tatínek mě složil roku 1867."

Úředník: "Kde."

Skladba: "Vídeň."

Úředník: "To je vám víc, jak sto padesát. Pozdrav tě, pán bůh. Patnáct křížků."

Skladba: "To prosím v žádném případě. Já mám jen tři."

Úředník: "A co béčka?"

Skladba: "No dovolte! Já nejsem žádné béčko. Jsem v A dur, to jsou tři křížky."

Úředník: "Otec."

Skladba: "Johan Strauss ml."

Úředník: "Matka."

Skladba: "Euterpé."

Úředník: "Bydliště matky."

Skladba: "Olymp."

Úředník: "To je někde u Chrudimi, ne?"

Skladba: "Ale kdepak, to je sídlo bohů. Maminka byla tatínkova můza."

Úředník: "Dobře. Abychom přešli k věci. Máme stížnost od zelených, že se neslučujete se skutečností."

Skladba: "To jako od policajtů?"

Úředník: "Ne."

Skladba: "Od vojáků?"

Úředník: "Nene."

Skladba: "Od vodníků."

Úředník: "Od strany zelených. Pak se do toho vložila Evropská unie a nařídila, že se musíte přejmenovat."

Skladba: "Proč?"

Úředník: "Dunaj už dávno není krásný. Je to stoka, pro odpadní materiál z půlky Evropy. Za druhé, není modrý, ale šedohnědý. A za třetí, továrna na výrobu obuvi si zaregistrovala značku Dunaj, na jeden ze svých výrobků. Máte jméno zaregistrováno? Nemáte."

Skladba: "Jenže co já budu teď dělat?"

Úředník: "Změníte si jméno. Dnes je to běžné. Vezměte si jméno třeba po dirigentovi. Jak jste říkal, že se jmenuje? Zavadil?"

Skladba: "Ale né, on jen zavadil o pult. Já jsem Straussova a se chci ale jmenovat tak, jak jsem se jmenovala."

Úředník: "Vám říkám, že nemáte registraci. Zkuste změnit jméno, počkejte... Na krásném modrém Dunaji, třeba Na ošklivé hnědošedé řece, nebo tak nějak."

Skladba: "Dobrá, od nynějška se chci jmenovat, valčík na té zasrané řece."

Úředník: "Hergot, vy jste to vzala zhurta."

Skladba: "A co moje sestry? Císařský valčík, Víno, ženy a zpěv a Povídky z Vídeňského lesa."

Úředník: "S Císařským valčíkem jsme už mluvili, bude se jmenovat Vlačík prezidentů. Víno, ženy a zpěv přejmenujeme na chlast, baby a řev a Povídky z Vídeňského lesa mají jako jediné právo se nepřejmenovávat."

Skladba: "Bestie. Nejmladší a má protekci. Ach ta unie. Ještě, že nám nesáhla na strejdu operetu Netopýr. Byla by to okřídlená myš. Víte co provedli jedné naší příbuzné? Udělali jí text. Jmenuje se teď noční motýl a zneužili ji do filmu. Na titulcích měla jako autora nějakého Romana Blahníka a při tom ji složil náš taťka. Navíc ani nevěděli, jestli ten text udělal Jan Zázvorka, nebo K. M. Waló. Největší trapas ale udělali zpěvačce. V tom filmu otvírá pusu nějaká Hana Vítová a nazpívala to Míla Spaizerová, Hezká. Tedy povím vám, že dostat se do rukou filmařům, je po vás."