Šroubování

Chtěl bych být šroubečkem, moje sestra by byla šroubinka, táta šroubovák
a mamka matice. V šroubovacím žití bychom rozšroubovali cely svět. Hezky na dvě
stejné půlky. Ty půlky bychom obrátili tak, aby na všechny lidi najednou
svítilo sluníčko.

Naivní mini nepohádka

Kdysi kdesi, tam, kam jen hora dohlédne, je jedna malá, překrásná země. V té zemi,
jsou všichni lidé spokojeni se svými politiky. Zazvonil zvonec a pohádky je
konec.

Zajíc

Když jsem přišel z práce domů, našel jsem ve schránce zajíčka. Byl malinky jako míček, ale v očích měl výraz učence. "Nazdar zajíc!" povídám. On se jenom koukl a už jsme byli kamarádi. Vzal jsem ho domů. Byl štědrý den a já byl sám. On byl taky sám a tak jsme slavili ve dvou.
Na svůj talíř jsem si dal kapra a na jeho zelí a mrkev. Bylo nám dobře. Po večeři jsme si rozdali dárky a mazlili se s nimi až do úplného usnutí. Říkáte, že je to hloupost mít zajíce ve schránce?Nevadí. Nám bylo dobře. Škoda jen, že byl plyšový.

Plán plánů

Vymyslím plán. Plán plánů. Naplánuju každému práci. Všechny ty plány
splánuji do jednoho plánu aby do sebe zapadaly. A bude v tom pořádek. Každý
člověk bude mít svůj plán a ten plán bude zahrnut v mém plánu. Samozřejmě, že
nesmí nastat situace, že by někdo plán nesplnil, zrušil nebo překročil. Tím by
mi zkazil plán. Má to však háček. Asi ten plán nikdy nevymyslím, neboť jsem si
předem naplánoval do svého životního plánu-nicnedělání.

Myšlenkové hodinky

Podám návrh na výrobu myšlenkových hodinek. Celý jejich princip je v
tom, že kdybych si jen pomyslel, "kolik je asi hodin? Ozval by se příjemný
hlas, je právě čtvrt na sedm a dvě minuty. Protože zatím co se dívám na
hodinky, čas neúprosně ubíhá.

Žít znamená žít

Posledních pár minut hleděl jsem na okno. Poslední minuty svého života.
Chtěl jsem šanci a dali mi ji. Začnu znovu. Mám radost i strach. Teprve teď
jsem pochopil. Žít se musí. Život není proto, aby se nad ním přemýšlelo, ale
proto, aby se žil. Kdo nad ním vážně přemýšlí, dojde vždy k závěru, že žít či
nežít znamená vždy žít. Jakékoli zaváhání znamená smrt.

Kostka cukru

Vložil jsem si na jazyk kostku cukru. Taje.
Dívám se do zrcadla a spokojeně předu. Uklidňuje mě pohled na tající kostku
splývající s pocitem sladkosti v ústech. Přišla dívka. Oči uplakané, zarudlé
tváře hoří a na špičce nosu kapku neštěstí. Opustil ji chlapec. Vyplakala se do
mých dlaní a usedla do křesla. Podal jsem jí zrcadlo a kostku cukru. Po chvíli
údivu začala tiše příst.

Kámen

Jako malý kluk, chodil jsem do houslí.
Cestou mě lákaly kamínky. Vybral jsem si jeden, který jsem nakopnul a dokopal
ho až domů. Někdy to byly zapeklité situace, neboť kamínek po kopnutí skončil
třeba pod autem, nebo v trávě. Když se mi však podařilo ho dopravit i přes tyto
problémy až k domovu, byl jsem moc rád. Věřil jsem, že ten den budu mít štěstí.
Dnes jsem dospělý a s kamínky si už nehraji. Jednou sem šel po městě se svým
synem. Tu mě napadlo nakopnout zase kámen cestou domů. Syn hned pochopil a tak
jsme ten kus nerostu střídavě dopravili až k domovním dveřím. V tu chvíli jsem
byl zase šťastný. Ne, jako tenkrát. To štěstí bylo tady. A víc. Přibyla k němu
otcovská hrdost. Hrdost s velkým Há. Měl jsem se o své štěstí s kým podělit.

Slovník slov, které nám evropská unie nepovolila

Ábr fábr dominé - kouzlení

Ajta krajta - a jejda

Basama s fousama - bububu

Basta fidli - a hotovo

Budliky dudliky - jemné bububu

Cik cak - sem a tam

Cimpr campr - totálně na kusy

Cinky linky - příjemné zvonění

Čágo bélo - ahoj!

Čáry máry - zaklínadlo

Čoro moro - bude zle

Čuchty čvachty - neurčité citoslovce

Čury mury - nepořádek

Dumky žalky - malinko smutno

Elce pelce kotrmelce - neurčité citoslovce

Eňo ňuňo - v pořádku

Enyky benyky - zaklínadlo

Fifty fifty - napůl

Fujtajbl - 1. stupňování od slova fuj

Fujtajxl - 2. stupňování od slova fuj

Fungl nágl - je to nové

Hajej dadej - spinkej

Hala bala - ledabyle

Hatla patla - nešikovně

Haťa paťa - krok sem krok tam

Hergot fagot - klení

Himl herdek - klení

Himl hergot - klení

Hogo fogo - nóbl

Horem dolem - ze všech stran

Hrc prc - těžce

Imrvere - pořád

Ježkovy voči - bude to problém

Klapity klap - citoslovce koňské chůze

Klíďo píďo - jasně

Krinda pána - 1. Stupeň - Jak tohle dopadne?

Krindy pindy - 2. Stupeň - Jak tohle dopadne?

Kristova noho - 3. Stupeň - Jak tohle dopadne?

Krucajs element - klení

Krucipísek - nedaří se

Krůtíbrko - 4. Stupeň - Jak tohle dopadne?

Křížem krážem - všemi směry

Kurník šopa - nepodařilo se

Kýho šlaka -nevím

Kýho výra - opravdu nevím

Láry fáry - kecá

Lážo plážo - pomalu

Matla patla - dělá to špatně

Morces hadry - klení

Mýrnix týrnix - klidně

no pozdrav pámbůh - to to dopadne

Notabene - dokonce

Ocaď pocaď - podle pravidel

Panenko skákavá - Jak to dopadne?

Prdliky bublinky - určitě ne

Rutyšuty - rýmovací citoslovce

Růčo fůro - ručně

Růčo strůčo - ručně

Safraporte - nedaří se

Sakum prásk - dohromady

Sakum prdum - dohromady

Sec mazec - bude průšvih

Sekec mazec - bude odměna rákoskou

Saky paky - vše co máš

Salto mortale - naruby

Sodoma Gomora - Jak tohle dopadne?

Starou belu - to ne

Suma sumárum - sečteno

Supr čupr - mladý, živý

Špígl rýgl - v pořádku

Šrum šrumy šrumajda - podivné zvuky

Štando pede - navíc když

Šubyduby - rytmické citoslovce

Šumafuk - je mi to jedno

Šupito presto - ale rychle

Šupky dupky - rychle

Tagu figu borovu - ale to ne

Techtle mechtle - tělesný vztah

Tingl tangl - veselé

Trnky brnky - vše dobré

Třesky plesky - kecá

Tutyfruty - nejen ovoce

Tůdle nůdle - v žádném případě

Ťé prsty - tys to vyvedl

Ťip ťop - přesně

Ťuťu ňuňu - mazlící citoslovce

Vylágoš - nářez

Žůžo labůžo - pohoda

Klaunův růžový smích

Tak vy se smějete? Kdepak, vy se vůbec nesmějete, vy totiž jen
sedíte. To já se směju. Ano, někde v duši se chytám za břicho při pohledu na
vás. Jen tady sedíte a děláte, že nemůžete popadnout dech. Kdyby se mě někdo z
vás zeptal, proč to dělám, neřekl bych, že pro potěšení, ani že mě to povznáší.
Kdepak, to jsou jen výmysly těch, kterým se zdálo, že je kecy o duši nadnesou
nad ostatní a těch, kteří neměli nikdy hlad. Pro peníze, ano pro peníze. Nebo
si snad myslíte, že bych se jinak s tímhle ksichtem uživil? Požitek, nebo radost
z práce se nejí. Peníze, jen peníze. Korunka ke korunce, abych měl na chleba.
Dělám ze sebe kozu, krávu, psa a vlastně taky vola, jen aby se mi kutálely.
Někdo z vás možná zapláče nad mou rozervanou duší, ale lidi, já se směju vám,
vám, kteří pláčete.

Láska vítězí

Z nelítostného boje, vyšel jsem, jako poražený

Pro krásu spanilé dívky jsem vstoupil zabojovat si do sebe

Na protest lásce

Na protest sobě samému

Mé první já si nedá poroučet rozumem a řídí se city

A ty vítězí

Jsem poražený a přece vítěz

Lež

Berou mi lež. Lež, kterou jsem si sám vymyslel. Nad kterou jsem
proseděl noci. Berou mi moji lež. Proč mi ji berou, vždyť mám na ni právo! Je
moje! Je mým osobním majetkem. Je to nezákonné a přitom se snaží zákony
dodržovat. Tak ať nechají moji lež na pokoji. Realisté!

Mému příteli

Napadla mě velká slova

chtěl jsem z malíře pokojů udělat Picassa

z panímámy paní kněžnu

z mravence vládce světa

a on si odejde

Napadla mě hra na motýly

zasnít se a proplout

mezi fialkou a pampeliškou

a on si odejde

Chtěl jsem si dát štěstí

jeho přítomností

a on si odejde

Nápad

Mám nápad- zamiluju se a budu šťastnej

jako králík, kterej dostane mrkev

a budu si denně čistit zuby

a budu se učit

a budu pracovat

a budu

Že to není špatnej nápad?

Zlý

Pro city své lásky

Zanedbal povinnosti soužití

Nedali mu najíst

Brečel, až se stromy zazelenaly

Položili ho na lopatky

Ti, jež nikdy neviděl

Ti, jež nikdy neslyšel

Ti, jež v jeho zarmoucení nacházeli úlevu

Úlevu vášně

Byl zlý, až se stromy zazelenaly

Položil je na lopatky

Měl narudlou kůži

Krvavé oči

Byl zlý

Smlouva s medvědy

Bajka

V jednom lese žila spousta zvířátek. Lišky, vlci, zajíci, sýkorky, sovy, ale i dravci. Každý druh měl svůj kus lesa, kde spokojeně pobýval. Jednoho dne se stalo, že skupina vlků napadla lišku. Došlo k nejhoršímu a vlci lišku rozcupovali na kousíčky. Ostatní lišky svolaly sněm. Nebylo to poprvé, co se taková událost stala. Liškám došla trpělivost a navrhli ostatním zvířátkům, že si postaví plot. Přidali se všichni. Tchoři počínaje a orly konče.

Když byl plot hotov, objevili se medvědi ze sousedního lesa. Nabídli zvířátkům, že když jim bude pronajat tu a tam kousek lesa, budou je před vlky chránit. Zvířátka se zaradovala. Na medvědy si vlci netroufnou. Bohužel medvědi se časem začali v lese roztahovat a sem tam i sežrali nějaké to zvířátko, či vyplenili včelám med. Jenže smlouva je smlouva a zvířátka ráda obětovala nějaké to malé neviňátko, hlavně aby byli všichni ochráněni před vlky.

Po nějakém čase opět došlo k politováníhodné události. Vlci napadli les. Bylo to zrovna v zimním období, kdy medvědi spali zimním spánkem. Zvířátka je vyhnala i bez pomoci medvědů. Na jaře, když se medvědi probudili, obrátila se na ně zvířátka s prosbou, aby učinili příslušné kroky proti nenažraným vlkům. Jenže medvědi se vymlouvali, že už je to promlčené a že kdyby teď napadli vlky, poruší rovnováhu lesa a že a že.

Zvířátka jen pokrčila rameny a smutně se vrátila do svých hnízd a doupat. To víte, smlouva je smlouva. Časem zvířátka zjistila, že smlouva s medvědy byla chyba, jenže medvědi jsou silní a nikdo nedostal odvahu smlouvu vypovědět. Tak se stalo, že mají zvířátka v lese nepřátele dva. Jeden, který je neustále napadá a druhý, který má plnou hubu pomoci a skutek utek.

Kdo stále ještě neví – zvířátka jsou Evropská unie a medvědi USA.

Naučil bych stromy chodit

Naučil bych stromy chodit, vařit si, starat se o sebe, milovat se.
Jenže takový strom, by to neměl lehký. Než by zasadil synka, nebo dcerku, tak
by měl spoustu běhání po úřadech, policii, plynárnách a kanalizacích, kvůli
povolení, kam vlastně zasadit svého potomka. A tak to vypadá, že radši nenaučím
stromy chodit, jinak by nepřežily ani další desetiletí.

Neboj

Zdůrazňuji smrt lidem starším i mladším,

aby z ní neměli strach.

Zdůrazňuji smrt každému, kdo z ní má vítr.

Zdůrazňuji smrt krysám psům i ovcím.

Chci je ušetřit strachu,

proto všem zdůrazňuji smrt.

Zdůraznit smrt sám sobě nedovedu.

Obrazárna

Najednou vkročím

růžový sad

hřejivé mládí s okružní jízdou na Mont Blanc

Studené stěny

popraskané rámy

naproti na stěně rozkvetla olejová kytka

Gogain si povídá s Picassem

vousatý vrátný zacinkal klíči

v barevné souvislosti hledám přátele

Obvyklá

S obvyklou obvyklostí je obvyklé nehledat obvyklosti

s navyklým zlozvykem odpoutáváš zem od břehů a moře od vody

Proplouváš načasovaným časem

počítáš vteřiny úzkosti

a zapomínáš na hodiny krásy

S obvyklou obvyklostí je obvyklé nehledat obvyklosti

Pes podle mých představ

Chtěl bych mít psa. Ten pes by mi chodil pro pivo, pomáhal vařit,
zalévat květiny, prášit koberce, umývat nádobí a plno jiných věcí. Chtěl bych
mít psa. Zašel jsem do krámku se zvěří.

"Psa?" zeptala se
prodavačka, "a jaký má být? Chlupatý, krátkosrstý, vysoký či hubený?"

"Takový akorát," řekl
jsem a začal si vybírat z barevných fotografií. Bohužel psa podle mých představ
neměli. Jenže to není jen tak. Za pár dní jsem začal marodit. Bolela mě hlava,
ruce, nohy, no celé tělo. Pořád jsem musel myslet na psa podle mých představ.
Doma jsem neuklízel, jedl jen konzervy, ale hlavně sháněl psa podle mých
představ. Když už jsem byl na pokraji dnešní kultury a neměl ani jeden čistý
talíř, došel jsem k názoru, že pes, který by mi pomáhal uklízet a vařit, prostě
pes podle mých představ neexistuje. A tak jsem se oženil. Není to sice ono, ale
má žena zastane skoro všechnu práci, kterou by zastal pes podle mých představ.

Povedené literární dílo

Bez rozmýšlení napíši větu

Němá slova

Jen tichá zahrada stínů se chvěje strachy

Projde?

Chtěl bych pomoci múze

Utratit prachy a snít

Pero se rozepsalo a já padám kamsi

Zahrada stínů se uklidnila

Už nemám strach

Snad projde

Předčítám věty svému blízkému

Projde?

Prokazatelně opilý

Prokazatelně se neznáš

A divíš se druhým

Když se neumí rozhodnout

Bezdůvodně pronášíš slova

Žárlivá slova

Do němoty se opíjíš

A divíš se druhým opilým lidem

Divíš se nepozemské střízlivosti