Je to tak lepší

Divadelní hra

Osoby: 6

otec - Vilém

manželka - Evelína

syn - Jan

dcera - Marie Má potíže, s řazením slov, ve větě.

přítelkyně - Eva

Další herec: strážník, strašidlo, pošťák

Na scéně je šest krejčovských panen, které jsou ozdobeny různými díly oblečení - 1. Ručník-Vilém, 2. šála-Jan, 3. klobouk-Evelína, 4. náhrdelník-Marie, 5. brýle-Eva, 6. deka nebo prostěradlo pro strašidlo, policejní uniforma a poštovní čepice. Každá představuje jednu postavu ze hry. Který herec, či herečka si ozdoby z jedné panny oblékne, ten může tuto postavu hrát.

Dějství prvé

Vilém sedí na židli, dlaněmi si podpírá hlavu. Evelína balí kufr a odchází.

Evelína Pro zbytek věcí si přijdu později. Sbohem.

Vilém Čím dřív, tím líp. Sbohem. Když Evelína odejde, Vilém zpívá.

Asi se rozkládám

píseň

Včeras vedla divný řeči, mozek v jedný těžký křeči, bez toho mi vážně bude líp.

Neříkej mi, že jsem blázen, nechci vůz a nechci bazén, stejně by mi auto někdo štíp.

Každej den se chystáš, že už skončíš s líčením. Zatím čekám, jenom čekám.

Ten kdo koupí, neprohloupí. Asi se ožením a tek čekám. Pořád dál.

Rozkládám se asi jistě. Co mi řekneš zase příště? Můj rozklad je čistě duševní.

Řeči s vůní mandragory. Cítím tvoje hloupý story. Nálada je víc jak pohřební.

Každej den se chystáš, že už skončíš s líčením. Zatím čekám, jenom čekám.

Ten kdo koupí, neprohloupí. Asi se ožením a tek čekám. Pořád dál.

Probudím se na úsvitě, ve tvým domě a ve tvým bytě, oholen, jak trávník hřbitovní.

Tvoje řeči způsobily, že jsem jako běžec v cíli. Nejsem první a nejsem poslední.

Přichází Marie a Jan. Berou si rekvizity ze svých panen.

Marie Tati, kde máma je?

Vilém Odešla od nás.

Marie Cože? Kam? Proč?

Vilém To se tak někdy stává.

Jan A co bude k večeři?

Marie Máma nás odešla od a ty se ptáš, co k večeři bude?

Jan Jíst se musí.

Marie Tak něco uvař. Je vidět, že nevadí ti, že máma není tu, ale že vadí ti, že není tu.

Někdo zazvoní. Vilém jde otevřít. Vchází strážník. Bere si z panny svou rekvizitu.

Strážník Omlouvám se, ale vaše paní měla vážnou, dopravní nehodu. Bohužel ji nepřežila.

Marie sundává z krejčovské panny své matky klobouk a dává místo něho černý šátek. Světla zhasnou. Když se rozsvítí, Vilém leží na pohovce. Je na scéně sám.

Vilém Nechápu, jak to všechno mohla stíhat? Jsem již delší dobu vdovcem a dům vypadá, jako po výbuchu. Snažím se! Bože ty vidíš, že se snažím! Proč není svět jednodušší! Na služebnou nemám a také by to nebyl nejlepší příklad pro děti. O náhradní matce nemohu zatím uvažovat. Smrt ženy je příliš čerstvá.

Vchází Jan a bere si své rekvizity.

Jan Tati, půjdu ven, mohl bys mě založit?

VilémVčera jsem ti dával. To už ti nic nezbylo? Musíš se naučit šetřit, moje kapsa není bezedná.

Dává mu bankovku.

Jan Šetřit, šetřit! Jak mám šetřit, když je všechno tak drahé?

Vilém To já vím, že je všechno drahé, o to máš větší důvod k zamyšlení. Já se taky musím rozhodovat, na co mám a na co ne. Když to takhle půjde dál, budu ti dávat kapesné pravidelně, aby sis uvědomil, že peníze nepadají z nebe. To je ta volná výchova, kterou vám matka dala.

Jan Matka, že nám dala volnou výchovu? Dovol, abych se zasmál. Ta nás držela na uzdě, jako bychom ani nebyli její.

Vilém Nemluv takhle o své matce. Byla to skvělá žena.

Jan Žena možná, ale na nás byla jako pes. Ostatně sám jsi řekl, že nás špatně vychovala.

Vilém Neřekl jsem, že vás špatně vychovala, řekl jsem, že vám poskytla volnou výchovu. To je rozdíl. Když tak ale na tebe koukám, budu muset přehodnotit názory, jestli si neměl pravdu.

Jan Že na nás byla jako pes?

Vilém Ne. Že vás špatně vychovala.

Jan Jenže na rozdíl, od tebe, nás měla ráda.

Vilém To, jako, že vás nemám rád? Kdo vám pere? Kdo vám vaří? Kdo se stará, abyste měli vše, jak má být? To je ten pán, co vás nemá rád, ne?

Vilém Jo, to je ten pán, co o tom každý den mluví a co nám to pořád předhazuje.Přijdu k večeři!

Syn vrací na pannu rekvizity a odchází. Přichází Evelína v černém a bere si černý šátek.

Evelína Neměl bys ho pouštět každý večer ven, musí se taky učit.

Vilém No, tys mi tu chyběla. Hlavně mi neříkej, že je tu nepořádek. Jsem na nohou čtyřiadvacet hodin denně a nic nestíhám.

Evelína Nikdy ses o domácnost nestaral, tak se nediv.

Vilém Nedivím se, ale prozraď mi, kde jsou mlýnky. Hledal jsem všude. Potřeboval jsem semlít mák.

Evelína Díval ses pod umyvadlo?

Vilém No vidíš, to mě nenapadlo. Už mě to celé zmáhá. Chybíš mi tu. Půjdu si lehnout.

Evelína Nemůžeš odpočívat. Je potřeba vyprat, umýt nádobí a taky jsi slíbil Dagmaře, že jí pomůžeš s úkolem. Sedí v pokoji a čte si. Jestli ti na ni nezbude čas, dostane špatnou známku.

Vilém To mi nemůžeš dát alespoň po smrti pokoj! To je pořád: Tohle udělej! Nezapomeň! Ukliď! Umyj! Já chci chvíli klidu!!! Víš co, radši zmiz. Měl jsem tě rád, ale teď už radši jdi.

Evelína Měl jsi mě rád jako služku. Nikdy jsem si nestěžovala, i když mi nebylo dobře. Ty jsi však nic neviděl. Jen sebe, sebe a sebe.

Vilém Já se nechci hádat se svojí zemřelou ženou. Jestli už nic nechceš, jdi raději do nebe, nebo kam patříš. Budu na tebe myslet v dobrém.

Evelína No právě.

Vilém Co? No právě?

Evelína Nemohu odejít. Není mi dovoleno.

Vilém Jak nemohu? Jednou jsi zemřela, tak jdi! Ledaže bys... tu měla nějakou nedokončenou práci.

Evelína No právě.

Vilém Ven s tím. Proč jsi tu.

Evelína Nemohu to nikomu prozradit. Já to totiž sama nevím. Jen tuším, koho se to asi týká.

Vilém No dobrá. Týká se to mě?

Přichází dcera. Ta si bere své rekvizity z krejčovské panny. Manželka věší šátek a odchází.

Marie Samozřejmě, že týká se tě to. Potřebuji úkol ten dokončit.

Vilém Hned přijdu. Nech mě tu ještě chvíli pracovat.

Marie Pracovat? Vždyť ležíš! To nemáš ani chvilku dcerušku na svoji?

Vilém Měl jsem těžký den. Jsem na všechno sám, tak mě nech chvíli odpočívat.

Marie Dobrá tatínku, půl hodiny dávám ti. Ale jestli zapomeneš, přivleču z postele si tě, třeba.

Políbí otce na čelo a odchází. Přichází manželka.

Evelína Viléme, Viléme, Viléme. Nikdy jsi nebyl pro rodinu, ale nevěděla jsem, že jsi takový slaboch.

Vilém Slaboch? Ty nevíš, co mluvíš! Pracuji od rána do večera. Vařím, peru, myji nádobí, jsem snad slaboch, když si chci trochu odpočinout?

Evelína To vše, co jsi teď vyjmenoval, jsem dělala celá dlouhá léta. K tomu jsem zašívala, pekla, nosila tobě do práce oběd, učila se s dětmi, vodila je do školy, ze školy, a to vše, i když mi bylo třeba zle. Ty nestíháš ani polovinu a jsi polomrtvý. Co teda jsi? Není to snad známka slabosti?

Vilém Chceš mi snad říct, že jsi se mnou byla nešťastná? Dokud jsi byla doma, bylo vše v pořádku. Teď se mi však zdá, že jsem jako uvázaný pes. Obojek mi stahuje hrdlo a já nevím proč.

Evelína Tvoje štěstí, tvoje štěstí. Zeptal ses, když jsem ještě žila, jestli jsem šťastná já? Proč myslíš, že jsem od tebe chtěla odejít?

Vilém A koho bych se asi tak měl zeptat? Když jsem se k tobě obrátil, vždy jsi jen řekla, že musíš ještě tohle a támhle to a nikdy jsi se mnou nechtěla hovořit!

Evelína Obracel ses, na mě, jen když jsi něco potřeboval. Ať už to bylo cokoli. Neohlížel ses na mě. Jsi sobec a tím zůstaneš.

Vilém Sobec, slaboch, co se ještě dozvím. Zvrhlík, nebo lenoch? Nemůžeš sem chodit a jen mě posmrtně štvát. Odešla si ode mne, tak jdi!

Evelína Musím sem chodit. Nevím ještě proč, ale je to mé poslání.

Vilém Nebudu to poslouchat. Jdu pomoci Marii s tím úkolem.

Evelína odchází, přichází Marie.

Marie Tak kdy konečně mi už s tím pomůžeš úkolem?

Vilém Pojď, nebo se k tomu nikdy nedostaneme.

Marie Máme životopis, za úkol napsat stručný. Jenže, ne svůj. Vybrala jsem si mámu. Můžeš mi pár otázek odpovědět na?

Vilém Dobrá, povídej.

Marie Kdy a kde se narodila?

Vilém V Libčici, nebo v Lochtíně.

Marie Tak kde? V Libčici, nebo v Lochtíně?

Vilém Já nevím, podívej se do papírů. Jsou v horním šuplíku.

Marie A kdy, to taky asi nevíš. Co?

Vilém Říkám ti, podívej se do rodného listu.

Marie Počkej, přece mi nebudeš tvrdit, že po tolika letech, strávených s mámou, ani nevíš, kdy a kde se narodila?

Vilém Ta věta byla správně!

Marie Lepším se. Ale jen, když jsem rozčilená. Kdy a kde narodila se?

Vilém Nemám paměť na čísla.

Marie Dobrá, potom se podívám, papírů do těch, ale ještě mi řekni, pořád jestli bydlela tady, nebo jestli se někam života během stěhovala?

Vilém Ale to já přece nemohu vědět.

Marie Jak vědět nemohu to? Ty jí ses na to nikdy nezeptal? A odpovíš mi otázek vůbec na nějakou z mých? Mám tady: Čím se vyučila, jaké měla koníčky, kterou nejraději barvu měla, jakou hudbu poslouchala a asi dvacet dalších.

Vilém Nerozčiluj se. Nebo ano. Lépe pak mluvíš. Měla ráda modrou. A poslouchala Simona a Garfunkela.

Marie No, to toho nevíš o ní moc.

Vilém A co víš ty? Vědělas, že když ti bylo pět, tak u tebe seděla, když jsi marodila deset dní a nocí? Vědělas někdy, že jí není dobře? Vědělas, že nás chce opustit? Máma byla neuvěřitelně hodná, ale uzavřená. S nikým, o svých problémech nemluvila. Miloval jsem ji, ale nikdy jsem k ní nenašel tu správnou cestu.

Marie Jak si mohl? Vždyť jsi po schůzích celé dny někde coural a vracel ses, noc když už byla.

Vilém No, ještě ty začínej. Jakoby toho nebylo dost, za jejího života.

Marie Říkáš to, jako byl rád bys, že tu není.

Vilém Něco takového ani nevyslovuj. Chybí mi a moc.

Marie A nechybí ti jen proto, že práce udělala všechny domácí a po tobě nikdy nic...

Vilém A dost! Opovažuj se něco takového vyslovovat. Co, vyslovovat, ani myšlenkou o to nesmíš zavadit. Řekl jsem, že jsem ji miloval. Nebylo to snad vidět?

Marie Ani ne.

Vilém A dej si odchod. Za takové řeči bych ti měl nařezat.

Marie No tak ten napíšu životopis o tetě Cecílii. Ta ještě žije. Bude jednodušší to, i když je němá.

Marie odchází.

Vilém Spratek jeden. Neváží si pohodlí, které doma má a bude mě urážet. Měl jsem jí dát domácí vězení.

Přichází Evelína.

Evelína Měla pravdu. Máš jí vůbec rád? Za co bys jí chtěl trestat? Nic jsi o mně nevěděl. Když jsem měla narozeniny, vždy jsi zapomněl. Nestaral ses, neptal ses. Nic jiného, než ty, tě nikdy nezajímalo. Probuď se a alespoň po mé smrti se těm dvěma věnuj. Jestli to takhle půjde dál, budou tě nenávidět a na stará kolena tě opustí. Zůstaneš sám a nikdo se o tebe nepostará. Nadával si na ni jen kvůli svému egu.

Vilém Už nemám sílu se bránit. Jste na mě jako na cizího. Jako vosy před hnízdem. Co zlého jsem provedl? To jste mě vůbec neměli rádi?

Evelína Už zase mluvíš jen o sobě. Tobě nevadí, že jsem odešla. Tobě nevadí, že jsem po smrti. Jen ti chybí služebná. Neumíš si rozdělit práci. Zatímco tady celý večer pláčeš nad svým údělem, měl jsi dát prát prádlo a čisté z půdy poskládat. Teď tu běduješ, jak jsou všichni k tobě zlí. Vzpamatuj se. Život není přece o pohodlí.

Přichází Jan. Evelína odchází.

Jan Tati, můžu jet na víkend ke spolužákovi na chatu?

Vilém Myslel jsem, že mi pomůžeš s těmi opravami. Dům není věčný a opravy jsou potřeba udělat.

Jan Já vím, ale oni tam budou mít akci tento víkend. Opravíme to příští týden. Slibuju.

Vilém Jene, řekni mi, ale upřímně, jestli si myslíš, že jsem sobec.

Jan Tati, do čeho se to pouštíš? Nemůžeš po mě chtít, abych tě hodnotil jako nějakého cizího člověka. Jsi přece můj táta. Tedy, alespoň doufám.

Vilém No ještě tyhle věci sem tahej.

Jan Jaké věci? Nechceš mi snad naznačit, že to, co povídala kdysi naše sousedka je pravda?

Vilém Nebudu ti lhát. Jsi už dospělý a maminka je po smrti. Narodil ses při zvláštních okolnostech.

Jan Jak zvláštních?

Vilém Když jsme slavili nějaké narozeniny, došlo při tom k hromadnému..., tomu.

Jan Čemu tomu?

Vilém Bože, jak ti to mám vysvětlit? Nikdy jsme nezjišťovali, jestli tě zplodil ten, či onen. Byla to hromadná akce. Já tvou matku miloval a chtěl jsem věřit, že jsi můj.

Jan To mi snad radši ani neříkej. Marie o tom ví? Mimochodem. Jak to bylo u ní? Je také párty...ová? Asi ano, když jí straší na věži.

Vilém Nebuď zlý. Má jen menší mozkovou dysfázii. Ostatně, po svatbě jsme si s maminkou nikdy nebyli nevěrní.

Jan Chci zkoušku.

Vilém Jakou?

Jan Krevní, nebo to D. N. A. Musím vědět, jestli jsi můj otec.

Vilém Co tím vyřešíš? Jestli se to potvrdí, budeš se cítit mizerně. Jestli ne, nikdy nezjistíš, kdo to byl a taky se budeš cítit mizerně. Já tě mám za svého syna, ať jsou tyto varianty jakkoli spleteny. Já tě vychoval, já se o tebe bál. Já byl na tvém prvním fotbalovém zápase. A jestli jsi potomek některého náhodného návštěvníka narozeninové párty, mě vůbec nezajímá.

Jan Ale mě to zajímá!

Vilém Pochop, že nikdy nemůžeš mít vše.

Jan Proto jste měli vždycky radši Marii.

Vilém Neubližuj. Sám víš, že to není pravda. Chovali jsme se k vám stejně. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo rozlišovat, kdo je...

Jan Kdo je partiové zboží?

Vilém Jsi zlý. Nezasloužíme si to. Maminka nikdy nechtěla, aby ses to dozvěděl, ale já ji přesvědčoval, že to není správné. Měli jsme ti to říct už dávno.

Jan Teď to házíš na mámu? Když se nemůže bránit? Nechceš to, ne proto, že bych se cítil mizerně, ale proto, že máš strach, jak to dopadne! Jsi hajzl.

Vilém mu dává facku.

Vilém Tos neměl.

Jan utíká, ani nestačí vrátit na krejčovskou pannu své věci. Přichází Evelína, zastaví se u panny syna a hladí ji.

Vilém Ironicky. Nemusíš ty rekvizity vracet, stejně je to vše jen hra!

Evelína Nikdy, ti neodpustí. Bude tě nenávidět.

Vilém Nemá mi co odpouštět! Já byl ten, kdo ho vychoval. Nebýt mě, kdo by si tě s dítětem, které nemá jistého tátu, vzal, ty chudinko.

Evelína Cože?

Vilém Promiň. Mám nervy nadranc. Dokud jsi tu byla, bylo vše tak, jak má být. Teď je proti mně syn a vlastně i dcera. Moje žena mě chodí strašit. Jsem ještě normální?

Evelína Neměl se to nikdy dozvědět. Sobec, slaboch, zvrhlík a lenoch. Zapomněla jsem snad na něco? Ano, jistě, k výčtu vlastností, je třeba přidat... Hlupák. Místo, abys dělal nezbytné domácí práce, tak se tady lituješ, jako nějaká slečinka a děti se ti vymykají navzdory mé snaze, je ochránit před těmito nesmysly.

Vilém Už mě zase komanduješ. Vyper, ukliď, vyžehli. To nemáš nic jiného na práci, než mi nadávat? Vrať se do pekla a tam si pruď.

Evelína A budu tě celý život ctít a slibuji...

Vilém Co to sem zase pleteš?

Evelína Tos říkal na obřadu, když jsme se brali.

Vilém Jenže teď jsi po smrti. Já svůj slib splnil! To ty jsi odešla. Nejdříve k tomu..., a pak k onomu.

Ukáže prstem nahoru.

Evelína Už vím, proč tu jsem, ale tento kříž si musím donést na vrchol hory, jen já sama.

Evelína a Vilém zpívají.

Čtyři promile lásky

Píseň

Připadám si, že jsem ti zbyl. Zase jsem řekl, že jsem jen tvůj. Slíbil jsem ti oheň, co voda uhasí. Řekl jsem zůstávám, zůstávám. Přitom někde v duši mám cíl. O kterým se bojím ti říct. Slíbil jsem ti teplo, co ledy rozmrazí. Řekl jsem zůstávám, zůstávám.

Mám snad v duši čtyři promile lásky. Cítím se možná vzmužile. Jako sloup stojím a radši nedělám vůbec nic, vůbec nic. Chceš víc, než dokážu ti dát, tak mě svaž, zmuč a vem si na to drát vázací, já už nechci tady stát jako sloup. Solnej sloup.

Takže holka všechno jsem řekl. Tráva bude zase dál růst. Slunce vyjde jako vždy, jen my se změníme. Ptám se tě naposled, zda zůstat mám. Co mě trápí, to není zlý. Jsem jen jinej, nežs chtěla mít. A tak to snad ještě jednou zkusíme. A já tu zůstávám, zůstávám.

Evelína odchází, aniž by vrátila na svou pannu rekvizity.

Vilém Nedělejte mi tady z toho bordel! Koukejte vrátit všechny své rekvizity. I tak mám práce až nad hlavu. Abych se staral ještě o kulisácké věci.

Dějství druhé

Po otevření opony stojí panny rozestavěny jinak, než v prvním dějství. Vilém sedí v křesle a třídí ponožky. Vejde syn, který si bere omylem rekvizity matky. Mluví jejím hlasem.

Jan Neměl bys ho pouštět každý večer ven, musí se taky učit.

Vilém se na něj nedívá.

Vilém No, tys mi tu chyběla. Hlavně mi neříkej, že je tu nepořádek, a že jsem sobec, slaboch, zvrhlík a lenoch. Jsem na nohou čtyřiadvacet hodin denně a nic nestíhám.

Jan Nikdy ses o domácnost nestaral, tak se nediv.

Vilém Nedivím se, ale prozraď mi, kde jsou mlýnky. Hledal jsem všude. Potřeboval jsem semlít mák. Podívá se na syna. Prosím tě, vezmi si rekvizity ze své panny, nebo z toho dostanu neštovice. Mimochodem. Vysvětli mi, proč po každém praní najdu lichý počet ponožek?

Jan Hovoří svým hlasem. Jako moje máma, bych ti hrozně rád řekl, že jsem ten večer spala, se sedmi chlapy a všichni byli lepší, než ty.

Odchází a vrací rekvizity.

Vilém Panebože! Za co? Zase třicet jedna ponožek.

Vchází dcera, která si bere rekvizity bratra. Mluví jako on.

Marie Tedy tati, o hodně teta Cecílie je lepší objekt, než s mámou jste vy. Uvědomí si, že má rekvizity bratra a změní tón. To mi snad radši ani neříkej. Doufám, že Marie o tom neví. Dál svým hlasem. O čem mám nevědět? Jde si vyměnit rekvizity.

Vilém Nemůžeš si brát bez dovolení bratrovo věci. Má v nich svá tajemství. To je jako bys mu šacovala duši. Ale prošacuj ho, jestli nemá v kapse nějakou ponožku.

Marie Věděl o tom jsi, že měla teta Cecílie manžely tři? Tak o čem nemám vědět?

Vilém Jestli ti to Jan řekne, je to jeho věc, ale já ti to říci nemohu. Je to příliš osobní.

Marie Jú, Honza holku má!

Vilém Je to horší, než si myslíš.

Marie Ne! Honza kluka má?

Vilém O tom to není.

Marie Tak mi řekni to. Přísahám, že mlčet budu. Prosím.

Vilém Řeknu, když vypereš, vyžehlíš, vyluxuješ a uklidíš si v pokoji.

Marie Já vlastně ani vědět nechci to. Musím učit se. Odchází a přichází Evelína.

Vilém Tak to jde pořád do kola. Když něco chci, musím si to udělat sám.

Evelína Musí se učit, nebo propadne z češtiny. Víš přece, jak na tom je.

Vilém Tak sedm lepších? Jako sedm trpaslíků?

Evelína Spíš sedm statečných. Nebrali jsme se přece jen kvůli sexu. Milovala jsem tě.

Vilém Já vím, ale říkat jsi to nemusela. Navíc Janovi.

Evelína Neřekla jsem mu nic. Vymyslel si to. Ve skutečnosti byli jen čtyři a tys byl nejlepší.

Vilém To ti mám věřit?

Evelína Nemám proč ti lhát. Těch ponožek je třicet dva. Jednu jsi zapomněl v pračce.

Vilém Promiň. To je z toho přepracování. Proč jsi mi nikdy neřekla, že měla tvoje sestra tři manžele?

Evelína Říkala jsem ti to, ale nikdy jsi mě neposlouchal.

Vilém Proč se rozváděla? Vždyť němá manželka se nemůže hádat. Je to ideál všech mužů. Kromě toho se nepozná, kdy s ním mluví a kdy má tichou domácnost.

Evelína Když jsem od tebe odcházela, byla jsem rozhodnuta, že se do týdne vrátím. Chtěla jsem tě jen ranit. Probudit. Aby sis uvědomil, jestli jsem tvá žena, nebo jen stroj k výrobě čisté domácnosti.

Vilém A co ten, za kterým jsi odešla? Vždyť jsi mě s ním podváděla!

Evelína Nikdo takový nebyl. Měla jsem bydlet u přítelkyně.

Vilém Nepodvedla jsi mě, ale podvedla jsi naše děti.

Evelína Nevěděla jsem, že umřu!

Vilém Chybíš mi.

Vilém zpívá.

V dešti

Píseň

Nikdo tu už není a já půjdu spát. Ta co řekla sbohem, tak tu jsem měl rád. A já se chvíli díval, díval. Připadám si zase jak bouřkový mrak. Cosi se v nás hnulo a proč je to tak? A já se chvíli díval, díval.

Sám jsem v dešti. Lechtají mě kapky na zádech a chtěl bych vrátit čas. Říct ti zase, že jsem rád a jen tak potají spíš tušit, co je v nás. Být ti blíž, než dál bych chtěl. Tvým slovům možná bych rozuměl.

Ztrácím tichá slova, vždyť ztratil jsem i víc. Snažím se ti znova, svá slova lásky říct. A ty se jenom díváš, díváš. Smysl se mi ztrácí, je všechno zbytečné. Jsem jak strojek hrací a ty řekneš jen ne. A pak se na mě díváš. Díváš.

Přichází Jan v doprovodu Evy. Evelína odchází. Jan je mírně podnapilý.

Jan Ahoj taťko. Budu se ženit. Seznamte se. To je Eva.

Jan padne na pohovku a usíná.

Eva Promiňte, asi trochu přebral. Jmenuji se Eva.

Podává Vilémovi ruku. Poté si vezme z panny své rekvizity a Janovo rekvizity hodí na pohovku. Vilém z ní nespustí obdivem oči.

Vilém No, to je překvapení. Jak dlouho se znáte?

Eva Jan to tak nemyslel. Známe se dva dny. Za jeho nynější stav mohu já. Nikdy jsem nepotkala úplného abstinenta. Myslela jsem, že ho dvě sklenky vína jen rozveselí. Omlouvám se.

Vilém Jan není zvyklý. Máš ho ráda?

Eva Nevím. Možná ano.

Vilém Posaď se. Nalévá dvě sklenky vína. Na zdraví. A vlastně na seznámení. Co takhle i na tykání?

Připijí si a nesměle se políbí.

Eva Neměla bych to říkat, ale Jan se mi dnes zdál takový, nevyvážený.

Vilém To bude tím, že mu před nedávnem zemřela matka. Ještě se s tím nevyrovnal.

Eva Povídal něco o tom, že ztratil i otce. Myslela jsem, že je sirotek. Byla jsem překvapená, když vás oslovil. Nebo jste se jen pohádali?

Vilém Je to trochu jinak. Jestli bude chtít, může ti to někdy říci sám.

Eva Já své rodiče nepoznala. Vychovala mě teta. Mám ji ráda jako svou matku. A už dlouho jí tak i říkám.

Vilém Co se stalo s tvými rodiči?

Eva Otrávili se plynem. Byla to nehoda. Já spala venku v kočárku.

Vilém Smutné.

Eva Máte doma plyn?

Vilém Ne, topíme elektrikou.

Eva Občas mám z toho deprese. Zdá se mi, že se dusím. Brzy to přejde, ale nemůžu se zbavit strachu z udušení. Je mi, jako bych to zažila s nimi.

Vilém Radila ses s psychiatrem?

Eva Nejsem blázen!

Vilém Člověk nemusí být blázen, aby se poradil. Jde jen o zjištění stavu a možné nápravy. Strach a obavy jsou léčitelné.

Eva Možná máte, máš pravdu. Od té doby, co znám Jana, jsem žádnou depresi ještě neměla. Asi to bude jen ten smutek, strach a obava.

Vilém Mám čich na lidi. Znám tě pár minut, ale vím, že jsi fajn holka. Jan si uměl vybrat.

Eva Jan? Já si ho vybrala. Jan je dřevo. Ty se mi líbíš daleko víc. Divím se, že je tvůj syn.

Pohladí Viléma po vlasech.

Vilém Evo! Co to děláš? To přece nemůžeš! Jan je můj syn. Vlastně, možná není. Panebože, neměl jsem ti to říkat!

Eva Tak to je to tajemství?

Stále Viléma hladí.

Vilém Nic jsem neřekl. Nic nevíš. Nic jsi neslyšela a... nepřestávej.

Eva zpívá. Během písně kolem sebe oba krouží, s lehkými dotyky se neustále přibližují.

Pro úsměv tvůj

Píseň

Chtěl bych být tvůj jediný stín. Chtěl bych tě získat a vlastnit tvůj klín. Pod jednou střechou být s tebou, ne sám, Rád děti mám. Život je sok, já každý den, cítím, že stárnu, jak v herbáři rmen. Tak dej si říct, nastav svou tvář. Ne, nejsem lhář.

Pro úsměv tvůj a očí zář, ztratím i vrásek pár. Mlhavý sen se změní snad, na letní den. Rád budu jen, když řekneš, že máš, chuť se mnou být a sám, Chtěl bych ti říct, díky, že jsi a že tě mám.

Poslouchej dál, co ti chci říct, abych tě políbil, nastav svou líc. Problémy jsou, vždycky budou a to je fér. K snídani čaj, k večeři ráj, to všichni ženatí z života znaj. Opřít se chci o tvoje já a tak to ber.

Když dozpívá, oba se políbí. Scéna se zhasne. Po rozsvícení jsou Vilém s Evou pryč. Přichází Marie. Bere si rekvizity otce. Pod tíhou otcova stáří, se jí přitíží. Rozbolejí ji záda a celá se přihrbí. Přistoupí k probouzejícímu se Janovi.

Marie Hlasem otce. Tak teď mi jak to je, řekni?

Jan Jak jsem se sem dostal? Bolí mě hlava tati. Můžu ti tak ještě říkat?

Marie nevydrží a vrátí otcovo rekvizity. V tu ránu se jí uleví a s radostí si vezme své rekvizity.

Marie Proč bys tátovi říkat nemohl, táto?

Jan To jsi ty? Táta není můj táta. Jenom možná. Jestli chceš detaily, tak se ho zeptej sama, ale důvěrně mi můžeš říkat, pouliční směs. Zplodili mě na nějaké pornopárty. Jsem pártyové zboží. Chci jít na zkoušku. Musím vědět, jestli jsem, nebo nejsem synem tohohle chlapa.

Marie To není možný. Fuj. Myslela jsem, zamilovaní, že byli do sebe normálně. To je hnus! Co když mám i jiné já rodiče?

Jan Nemůžeš mít jiné rodiče. Mámu máme jistou. Jde jen o tátu.

Marie Aha. Tak to mi nevadí.

Jan Už jsem uvažoval, jestli je to správné rozhodnutí. Když je to můj táta, budu jako trapný nevěřící Tomáš, ale jestli to není můj táta, je mi šumafuk, kdo jím je, protože mám tátu rád. Jenže pak mě to zase začne hlodat a vím, že to chci vědět. Nešla bys tam se mnou? Cítil bych se líp.

Marie Já? Na zkoušku? Vlastně proč ne. Chci jistotu mít, jako ty. Třeba z toho zjištění začnu mluvit, dostanu šok a normálně.

Jan To nedělej. Já už si zvykl a mám tě tak rád. Je to milé.

Marie Děkuju. Stejně, ale půjdu. Půjdeme.

Oba si lehají na pohovku a usínají. Přichází Evelína.

Evelína Děti, děti. Do čeho se to pouštíte? Chtěla jsem jen vytrestat Viléma. Kdybych tenkrát neodešla, nic by se nestalo. Jsem vina, za vaše nynější pochybnosti. Jsem vina, za rozpad a rozklad rodiny. Nejradši bych se zabila, jenže jsem už mrtvá. Jak vám pomohu? Než se uskuteční ten váš plán, budou vás strašit pochybnosti. Po dokončení celého procesu, nepřijde prozření s uspokojením. Jen se vás zmocní další pochybnosti, nechuť a nedej bože možná i nenávist.

Dějství třetí

Na scéně jsou Marie a Jan ve stejné poloze, jako na konci dějství předešlého. V pozadí stojí ozdobený vánoční stromek. Přichází strašidlo a zpívá.

Bublinkovej

Píseň

Sluneční paprsky přehouply se přes zeď, mě začíná rej. Kam chodí strašidlo, v noci, když spíš svým snem, neprohádej. Za to, že zdá se ti podivnej sen jsem já odpovědnej. Říkaj mi normálka Strašidýlko, jsem stín bublinkovej.

Otvíráš oči, zas čeká tě den a já, jsem vyřízenej. Nezdá se, že bys byl po tomhle snu nějak zvlášť překvapenej. Přes den se prospím, na večer vstávám a pak, pak je mi hej. Navštívím jiného, nechám se zdát, jsem sen bublinkovej.

Strašidlo odchází, Marie a Jan se probouzí.

Jan Nevím, čím to je, ale jak se blíží termín, kdy nám mají přijít výsledky, zdá se mi to jako neuvěřitelná blbost. Neměli jsme tu zkoušku podstupovat. Mám z toho větší a větší strach. Jako by tu obcházelo strašidlo.

Marie To neříkej. Kdybychom to neudělali, zase litoval bys, že neudělal jsi to.

Jan Asi máš pravdu.

Přichází pošťák.

Pošťák Mám tu dva dopisy doporučeně. Jan a Marie.

Dává jim podepsat doručenky a předává obálky. Poté si pokládá pošťáckou čepici a bere si prostěradlo strašidla.

Strašidlo Bubli bubli, máte strach. Kyselinu na slzách. Bojíte se víc než jindy, ježiši a krindy pindy. Až si dopis přečtete, tak se z toho po...

další slovo zanikne ve výkřiku Jana a Marie. Strašidlo odchází.

Jan Sestřičko!

Marie Bráško!

Oba výkřiky zazní najednou. Jan a Marie si vymění dopisy a po jejich přečtení znovu vykřiknou a obejmou se.

Jan Můžeš mi odpustit? Můžeš odpustit mámě?

Marie Nevím, jak to říct, ale zdá se mi, jako bych měla najednou vši. Ty sis potvrdil, že máš tátu, který je tvým tátou. Zatímco já...

Jan Tak za prvé. Je to snad poprvé, co jsi řekla snad dvacet slov ve správném pořadí. Za druhé mám radost, že je táta mým tátou. Za třetí, táta se nikdy nesmí dozvědět, že nejsi jeho. A za čtvrté, zřejmě je to tajemství navždy ukryto v mámině hrobě. A za páté, jestli dovolíš, ty dopisy bych spálil.

Přichází Vilém s Evou obtěžkáni vánočními dárky.

Jan Ahoj tati.

Marie Jízlivě, ale vesele.: Ahoj mami.

Vilém Vzhledem k tomu, že už nejste malé děti, dáme dárky pod stromek a budeme dělat, jako že tam nejsou.

Jan My máme pro tebe taky dárek. Ale je slovní. Můžeme ti ho předat teď hned?

Vilém To nemůže vydržet do zítra? Nikdy jste s dárky tak nepospíchali.

Jan Marie, řekni to jednou dlouhou souvislou a správnou větou.

Marie Milý tatínku. Dostali jsme odpověď s výsledky testů. Jednou větou ti mohu říci, že mě to tak šokovalo, že jsi opravdu otcem Jana, že se mi mluví o hodně lépe, než v dřívějších dobách. Tečka.

Eva Ty mluvíš normálně?

Vilém No vidíte děti. To jsou ty nejkrásnější dárky. Už jsi, Jene spokojený?

Jan Myslím ale, žes neměl pravdu. Jsem spokojen a necítím se mizerně. Jsem spokojen, že se to potvrdilo a... mám tě rád.

Vilém Ano, měl jsem z té zkoušky asi větší strach, než ty. Mám tě taky rád. A jakou odpověď jsi dostala ty Marie?

Marie Samozřejmě že... kladnou, ale o mě tu nešlo. Šla jsem do toho jen kvůli Janovi.

Na scéně se setmí a přichází v kruhu světla Evelína.

Evelína To byl důvod mého setrvání na této zemi. Neměla jsem zasahovat do dalšího dění. Bůh jen chtěl, abych byla u rozuzlení celé situace. Chtěl, abych se mohla potěšit se svou skvělou rodinou. S dětmi, z kterých, i přes řekněme nedokonalé vychování, vyrostou správní lidé. Jsem mu za to vděčná. Nakonec mohu v klidu odejít. Měla jsem je všechny ráda a Vilém byl vlastně dobrý manžel. Co však je nejdůležitější, nikdo mi nemá za zlé mé, no slušně řečeno nevhodné chování při početí. Měla jsem to ráda. Nenapadlo mě, že bude někdy někdo dělat krevní zkoušku. Je mi líto pouze Marie, že se nikdy nedozví jméno svého otce. Mezi námi, když si na něj vzpomenu, je to tak lepší.

Všichni herci přicházejí na podium a zakřičí: Je to tak lepší! Pak spolu zpívají.

Štědrý den

Píseň

Mám před sebou den splněných přání. Mám před sebou den předvánoční. Sníh zůstal stát jen na horských stráních. Mráz zesílí víc v době noční. Nespi a nezývej, že je svět šedivej, Mám rád tvůj smích, napadl sníh.

Budem se smát, vždyť tě mám rád. Zvonek až zazvoní, purpura zavoní, Rád tohleto mám a nejsem sám, Písnička zní předvánoční.

Čas na Štědrý den, jakoby vážně stál. Mír, pokoj a klid, na duši mám. Zvon na věži zní, cítím se líp, než král. Rád strhnout se dám, k vánočním hrám. Já přeju vám všem plný koš lásky. Rád hodně štěstí popřeju vám. Pak po celý rok, nemějte vrásky. Vím, jak je to moc, že nejsem sám.

Nespi a nezývej, že je svět šedivej, Mám rád tvůj smích, napadl sníh. Budem se smát, vždyť tě mám rád. Zvonek až zazvoní, purpura zavoní, Rád tohleto mám a nejsem sám, Písnička zní předvánoční.

KONEC