Dařbuján a pan Kofola

Kofola: Pan Dařbuján? Mohl bych s vámi chvíli pohovořit, pane doktore?

Dařbuján: A kerejpak vy ste?

Kofola: Kofola. Alfons Kofola. Majitel největší české továrny na limonádu.

Dařbuján: No, když už jste tady, pozdrav bůh. Povídejte, co vás k nám přivádí.

Kofola: Mám pro vás nabídku. Vím, že léčíte těstem, masem, nebo chlebem, ale kdybyste léčil Kofolou, bral byste od nás gáži deset zlatek na ruku.

Dařbuján: No moment, moment. To jako, že bych byl placenej za reklamu vašim výrobkům?

Kofola: Správně jste pochopil. A když se zvýší obrat o deset procent, dostanete od nás plaketu nejlepšího prodejce.

Dařbuján: Jó, milej zlatej, tak to asi nepůjde.

Kofola: Dvacet zlatek.

Dařbuján: No né, ono je to docela pěkný poslouchání, jenže ono to nepůjde z jinýho důvodu. Před vámi tu totiž byl pan Coca Cola, dal padesát a slíbil, že do rána budou viset na všech stromech jeho nové výrobky.

Kofola: Aha, tak to jsem asi přišel zbytečně.

Dařbuján: No počkejte, tak úplně zbytečné to zas nebylo. Vy totiž nevíte, o jaký výrobek jde.

Kofola: Budu hádat. Coca oliva.

Dařbuján: Ale kdepak, to byste stejně neuhádl. Je to Coca rum.

Kofola: No tak to budou zítra večer všichni ožralí, jak zákon káže.

Dařbuján: No a ...

Kofola: Co no a?

Dařbuján: No a druhý den budou mít všichni žízeň. Chlape, tady budete mít obden zlatej důl.

Kofola: Ať nežeru. Čtyřicet zlatek a lístky na naše akce zdarma. Berete?

Dařbuján: Beru.