Jestliže bude mít někdo zájem mou hru, pohádku nebo cokoli hrát, po domluvě na adrese straaca@seznam.cz může být pro amatérská divadla zdarma.

Motto:

Nuda je nejkratší cesta k umírání

Soud umělé inteligence - Povídka

Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané očekávání. Jakub otevřel svůj notebook a připojil jej k obrazovce na zdi. Pavlína si stoupla za řečnický pult a sál ztichl.

"Vážení přítomní. Dovolte, abychom vám představili soud umělé inteligence. Celý tým, který se skládá ze čtyřiceti členů, pracoval půl roku na tomto skvělém projektu. Výsledek je překvapivě pozitivní. Jestliže uvedeme náš program do praxe, bude konec dlouhým nepřehledným soudním procesům. V tomto programu je zhodnoceno sto let přestupků, zločinů a samozřejmě také justičních omylů."

Pavlína se odmlčela a Jakub spustil program. Z reproduktoru se ozvalo: "Dobrý den. Máte-li zájem o nový proces, vložte data."

Pavlína se opřela o pult a pokračovala v prezentaci. "Do programu jsme zohlednili všechny dostupné procesy českého soudnictví i s odpovídajícími rozsudky. Náš program je schopen po uložení všech dat o případu rozhodnout během několika minut i o tom nejzamotanějším rozsudku. Umělá inteligence dokáže poměřit stávající výsledky se všemi již uloženými a rozhodnutými procesy a vyřkne ortel. Nyní bych prosila Jakuba o krátký seznamovací program."

Jakub spustil program a počítač přehrál tříminutové video, ve kterém bylo ukázáno několik statistik, které se týkaly všech druhů provedených trestních činů drobnými krádežemi počínaje a krutými vraždami konče. Po skončení videa přistoupil Jakub k pultu a promluvil do mikrofonu. "Než dáme prostor otázkám, ukážeme vám, jak program pracuje." Vyndal z kapsy malou použitou flešku a pokračoval: "Na této flešce je deset nových přečinů, které ještě nebyly rozhodnuty a které mají být uzavřeny dnes. Záměrně jsme zvolili procesy ze všech krajů naší republiky a v širokém spektru trestních činů. Jsou tu krádeže, úplatky, znásilnění a dokonce i jedna vražda. Počítač vyhodnotí procesy a vy se během dne můžete přesvědčit, jaký trest zvolili soudci v praxi. Případy, které jsou na této flešce jsou rozhodovány již několik dní, týdnů a tři jsou v délce několika let." Vložil flešku do počítače a spustil skenování. Za patnáct vteřin oznámila cedulka na obrazovce, že je vše hotovo a zobrazil tabulku, která obsahovala číslo soudního procesu, jméno obžalovaného a výši trestu. Pavlína začala číst nahlas z tabulky. "Proces cb154dh s panem Jaromírem Hořadou rozhodnuto. Pět let nepodmíněně. Jak vidíte, počítač rozhodl během několika vteřin o vině pana Hořady. Tento proces se táhne již čtyři roky a má osmnáct tisíc stran. Naschvál jsem zvolila tento přečin, protože jsme se domluvili s panem soudcem, že nám bezprostředně po rozhodnutí zavolá výsledek."

V sále to zašumělo a ze zadní lavice se ozval ženský hlas. "Jak můžeme vědět, že jste se s tím soudcem nedomluvili na výši trestu?"

Jakub se pousmál a znovu promluvil do mikrofonu. "S tím jsme samozřejmě počítali a proto je zde dalších devět procesů, které si můžete během dne ověřit sami. Taky nepočítáme s tím, že bude náš program ihned instalován na všech soudech v republice. Musíme nějakou dobu program souběžně s rozhodnutími zkoušet a až bude jisté, že je bezchybný a společnost mu uvěří, může vstoupit v praxi."

Vtom se v jeho kapse ozval mobil. Jakub jej vytáhl a pustil hlas do sálu. "Dobrý den pane soudce. Posloucháme," a zvedl mobil do výše, aby byl lépe slyšet. Z mobilu se ozvalo: "Zdravím vás. Proces cb154dh s panem Jaromírem Hořadou byl rozhodnut. Pan Hořada byl odsouzen na pět let nepodmíněně." Sál zašuměl. "Děkuji, pane soudce. Nashledanou." Jakub schoval mobil a usedl na židli.

K mikrofonu přistoupila Pavlína. "Máte nějaké dotazy?" Lidé v sále byli natolik šokováni, že se nikdo nepřihlásil. Pavlína ještě chvíli počkala a potom znovu pokračovala. "Na pozvánce jsme uvedli, že si můžete vymyslet imaginární příběh, který si zde vyzkoušíte a ověříte si pravdivost našeho soudu umělé inteligence. Je zde někdo, kdo má flešku s případem? Zvedly se dvě ruce. Pavlína oba přihlášené pozvala na podium. Když dorazili, vzala si od nich jejich flešky.

"Než vložíme do programu data, prosím vás, abyste něco o případu řekli. První tazatel se naklonil k mikrofonu a tichým stydlivým hlasem promluvil: "Zvolil jsem jednu starou záležitost, o které se dlouhou dobu vedou spory. Jde majitele pozemku, který si na své farmě oplotil stáj elektrickým vedením, do kterého pustil tři sta osmdesát voltů a kterého odsoudili na sedm let těžkého žaláře, neboť proud zabil dva zloděje, kteří se tam vloupali s úmyslem krást. Pro tuto verzi jsem použil jméno Novák."

Tazatel odstoupil od pultu a Pavlína podala flešku Jakubovi. Ten ji zasunul do přístroje a spustil program. Během tří vteřin se objevila tabulka s výrokem sedm let nepodmíněně. Sál spokojeně zamručel. Druhý tazatel přistoupil k řečnickému pultu a koktavě prohlásil, že by svůj případ ohlásil raději až po rozhodnutí. Jen prozradil, že jde o korupci a vlastizradu. Jakub pokrčil rameny a zopakoval proces s druhou fleškou. Na obrazovce se po pěti vteřinách objevila tabulka se jménem Bezejmený. Pan Bezejmenný je odsouzen na doživotí.

Pavlína se zeptala, kdože je ten pan Bezejmený a zvědavým pohledem zkoumala druhého tazatele. Ten se chvíli ošíval a pak řekl nahlas a bez zadrhnutí: Je to pan premiér.

Druhý tazatel byl po roce odsouzen ke třem letům nepodmíněně.

Syrečky a Cibule (Pohádka)

Osoby: sluha Mojmír, pes Kvido, Královna, Pidižvík (hraje ho dívka), šišlavá veverka, soused švec.

Mojmír a Kvido přiběhnou na scénu.

Mojmír Neviděli jste ho? Já ho honím už půl hodiny a nemůžu ho chytit. Abyste mi rozuměli, ne, že by mi to královna rozkázala, ale kdyby se mi ho podařilo polapit, možná by mě povýšili do šlechtického řádu a pak bych si mohl vzít svou milovanou princeznu Cecílii Viktorii za svou právoplatnou manželku.

Kvido Vrrr haf. Cecilka není princezna.

Mojmír Ano. Cecilka není princezna.

Kvido Cecilka není princezna.

Mojmír Už jsme to slyšeli.

Kvido Cecilka není princezna.

Mojmír Ano. Cecilka není princezna. Je to schovanka paní královny. Jenže královna nemá děti a tak si umínila, že pro Cecilku najde toho nejlepšího partnera, pokud možno ze šlechtického rodu. Nejvíc jí podporuje ta její šišlavá veverka.

Mojmírova píseň

Cecilka ze zámku vlasy jak fén duši má jak anděl sám

Oči má veselé usměvavé neví jak moc rád ji mám

Královna mi ji nedá ženicha pro ni hledá a já

Přemýšlím jak získat rytířský řád snad chytím pidižvíka

Běhá tu smrdí tu je to neřád na smrad se těžko zvyká

Bez řádu jsem jen nula, u které ryba plula jen tak

Po písni přijde královna, za ní veverka.

Kvido Haf. Bacha, ježibaba. Haf haf.

Královna Co se tady Mojmíre potloukáš? Nemáš být náhodou u koní? Proč ten pes pořád štěká?

Veverka Ať ta beštie pšestane. Být vámi královno, nechám ji vyhodit.

Mojmír Už tam běžím milosti.

Kvido Haf. Ještě jednou mi řekne, že jsem bestie a zakousnu se jí do…tam.

Královna Na Kvida. Přestaň štěkat! Na Mojmíra. Ještě počkej. Tady máš pozvánku a doručíš ji osobně hraběti Horymírovi, otci Maxmiliána z Horní Cibule. Ručíš mi za to, že si to pan hrabě osobně přečte a počkáš na odpověď. Rozuměl si?

Mojmír Jistě má královno. Vezme od královny dopis (sbalený do ruličky) a vloží si ho pod košili. A mám hraběti říct, aby si vzal syrečky?

Veverka Šyrečky. To je nevzdělaneč. Neví, že jsou to tvarůčky.

Královna Kolikrát jsem ti říkala, že je krajně nevhodné nazývat Olomoucké tvarůžky syrečkami.

Mojmír Promiňte, paní královno.

Královna Nic hraběti neříkej. Všechno jsem mu napsala.

Mojmír Služebník. Mojmír se ukloní a královna s veverkou odejde.

Kvido To je smrad, ta, když se tady projde, myslím, že projel vlak s hnojem. Zlatý syrečky.

Mojmír Hraběti Horymírovi, Maxmiliánovi. To bude určitě pozvánka k námluvám pro jeho syna.

Kvido Jízlivě. Kolikrát jsem ti říkala, že je krajně nevhodné nazývat Olomoucké tvarůžky syrečkami. Příště, až přijde, kousnu ji do nohy.

Mojmír Ale Kvido, nebuď zlej.

Kvido Příště, až přijde, kousnu ji do nohy.

Mojmír Už jsme to slyšeli. Hele, není tady pečeť. Děti, myslíte, že bych si mohl přečíst dopis, i když není určen mně? Já vím, že se to nesmí, ale když já mám o Cecilku obavu, že mi jí královna provdá. Když není zapečetěn. Mojmír se rozhlédne, rozbalí dopis a čte.

Kvido Kousnu ji do nohy.

Mojmír Vážený pane hrabě Maxmiliáne. Má schovanka Cecílie Viktorie dosáhla věku, kdy je připravena k sňatku s vaším synem Maxmiliánem. Přijměte prosím mé pozvání na slavnost jara, kde dohodneme podmínky svatby. Jen vás musím upozornit, že u nás máme malý problém se zakletým pidižvíkem a tak si vezměte na cestu olomoucké tvarůžky. S pozdravem královna Izabela Ivona Olívie Mezirolská. Dočte.

Kvido Maxmilián z Horní Cibule smrdí, víc než syrečky. Ten si žádné olomoucké tvarůžky brát nemusí. Když tady byl vloni, museli po něm větrat ložnici tři týdny. Žere tři kila cibule denně.

Mojmír Nejlepší by bylo, kdybych ten dopis nedoručil.

Kvido Žere tři kila cibule denně.

Mojmír Už jsme to slyšeli. Spálím ho. No jo, ale to zas nedostanu Cecilku, ale sekerou za krk. Co já budu dělat?

Kvido Žere tři kila cibule denně. Napiš nový dopis. Pečeť to nemá a tak nikdo nic nepozná.

Mojmír Máš pravdu.

Kvido Mám pravdu jako vždycky.

Mojmír No jo, pochval se. Ták jsi hodný. Vytáhne z kapsy piškot a dá ho Kvidovi. Podrbe ho za uchem, ten začne šoupat nohou.

Kvido Mám pravdu jako vždycky.

Mojmír Už jsme to slyšeli.

Kvido Mám pravdu.

Mojmír Vezme papír a píše. Vážený pane hrabě Maxmiliáne. Má schovanka Cecílie Viktorie dosáhla věku, kdy je připravena k sňatku. Na slavnost jara, kdy se bude konat její svatba s naším podkoním Mojmírem, radši nejezděte, protože u nás máme malý problém se zakletým pidižvíkem. S pozdravem královna Izabela Ivona Olívie Mezirolská. Dopíše a vloží si oba dopisy pod košili. Dál mluví k dětem. Abyste rozuměli, všechno je to kvůli němu. Běhá po království a každého, kdo voní, postříká tím svým smradlavým pižmem.

Kvido Mně to voní.

Mojmír Dosud se ho nikomu nepodařilo chytit a jediná obrana proti němu jsou syrečky.

Kvido Mně to voní.

Mojmír Už jsme to slyšeli.

Kvido Mně to voní.

Mojmír Kdo je má u sebe, toho nechá být. Tak opravdu tady nebyl? Jo vlastně vy nevíte kdo je pidižvík? Tak já vám to tedy pošeptám.

Kvido Už je tady zase. Tentokrát ji vážně kousnu. Královna s veverkou se vrací a z dálky volá.

Královna Mojmíre! Nikam nechoď a vrať se ke koním. Přilétl holub.

Mojmír Holub?

Královna Jo, holub.

Veverka Ješiši, to je nešika.

Mojmír Jaký holub?

Královna Neptej se tak hloupě a dej mi ten dopis. Poštovní holub. Mojmír vyndá dopisy, chvíli se rozhoduje a pak podá jeden z nich královně. Ta si jej vezme a s veverkou odejde.

Kvido No to bude průšvih, jestli jsi jí dal ten svůj, a královna ho přečte, dá ti rovnou setnout hlavu.

Mojmír Rozbalí druhý dopis. No jo, tohle je originál, dal jsem jí ten svůj.

Kvido Dá ti rovnou setnout hlavu.

Mojmír Nezbývá mi nic, než chytit toho pidižvíka.

Kvido Dá ti setnout hlavu.

Mojmír Mluví k divákům. Jo abych se k němu vrátil. Když ještě žil král, přišel za ním jeho bratr čaroděj Kamil Kazimír a chtěl, aby mu král předal království. Začali spolu bojovat meči a oba se navzájem propíchli. Ještě než čaroděj vydechl naposled, seslal na naši zem prokletí v podobě smrdutého pidižvíka.

Kvido Mně voní.

Mojmír Od té doby běhá pidižvík po království a každého kdo nesmrdí, postříká smradlavým pižmem.

Kvido Mně to voní.

Mojmír Už jsme slyšeli.

Kvido Mně to voní.

Mojmír Za poslední měsíce k nám přestali přicházet prodejci a obchodníci a celý obchodní ruch pominul.

Kvido Není divu. Kdo by chtěl jet do země, kde to smrdí. Už je tady zase ten původce smradu.

Mojmír Pidižvík?

Kvido Ne, ježibaba. Přichází královna s veverkou a přináší dopis, na kterém je pečeť.

Královna Byl to planý poplach. Ten holub přiletěl od mojí sestry z Paládie.

Veverka Šumí jak vyvoraná myš. Kvido začne honit veverku a udělají rozruch. Vběhnou mezi děti a královna ječí. Nakonec Mojmír Kvida odvolá.

Královna Vezmi ten dopis a upaluj. Dala jsem na něj pečeť, tak ať ji nepoškodíš. Je ještě čerstvá. Královna s veverkou odejde.

Kvido To je ale protivná krysa.

Mojmír Je to veverka.

Kvido Protivná krysa.

Mojmír Nečetla to! A ještě na dopis dala svou pečeť, to je výborné. Přes jeviště přeběhne pidižvík a postříká Mojmíra. Může trochu postříkat i diváky a hned zmizí.

Mojmír Krucipísek, já zapomněl na syrečky. A je pryč. Teď smrdím, jako toitoika. Kvido se za pidižvíkem se štěkáním rozběhne a několikrát oběhnou kulisy. Nakonec Kvido hon vzdá a udýchán se přidá k Mojmírovi, ten vezme přes rameno uzlík a předvádí cestování.

Zpívá Mojmír – PIDIŽVÍK

Nesu dopis hraběti až do TÚDLE

Aby nechtěl Cecilku TÚDLE NÚDLE

Kdo se bojí do lesa nesmí do lesa jít VÍT Kvido aúúúú

Copak tady zacláníš pidižvíku

Chci ti pomoct člověče ty máš ale kliku

jdi s tím smradem předem zadem NEBOJ NECHÁM TĚ BÝT

Mám tu dopis hraběti MÁM TU SMRDĚT STOLETÍ

Musím mu ho doručit dnes

Nepřekážej smraďochu ZASMRDÍM SI JEN TROCHU

Páchneš jako namočenej pes

Kvido No dovol! Já páchnu? Po písni Mojmír, pidižvíka chytí.

Mojmír A mám tě obludo.

Kvido To nebylo o mně, že ne?

Pidižvík Ne ne ne ne ne, nech mě být, Mojmírku. Chci ti pomoci.

Mojmír Tím, že tě mám, mi ale pomůžeš k rytířskému řádu.

Pidižvík Jenže když mě necháš, budeš mít řád i peníze.

Mojmír Nechci žádné peníze. Chci Cecilku.

Pidižvík Jenže když budeš mít peníze, můžeš mít i Cecilku, to dá rozum.

Kvido Čí rozum? Tvůj? Jsi hloupej jako týdenní štěně.

Mojmír Rozum možná, ale já bych chtěl, aby se do mě Cecilka zamilovala.

Kvido Jako týdenní štěně.

Pidižvík Když budeš mít peníze, Cecilka se do tebe zamiluje.

Kvido Jako týdenní štěně. Když bude mít peníze, Cecilka se zamiluje do nich a ne do Mojmíra. Neznáš lidi.

Pidižvík Jestli je ochotna se zamilovat do peněz, nestojí za to, abys ji chtěl.

Kvido Neznáš lidi. Jako týdenní štěně. Mojmír pustí pidižvíka.

Mojmír Právě proto potřebuju řád, aby mi ji královna dala, a to zamilování přijde později.

Pidižvík No jak myslíš. Když ty peníze nechceš, tak si mě chyť. Postříká Mojmíra, děti a uteče.

Kvido A je v trapu.

Mojmír Proč jsi ho nechytil za nohu?

Kvido No to bych si pomohl. Já ho chytím, dostanu řád a budu mít na krku tu rozmazlenou fiflenu.

Mojmír Takhle o ní nemluv!

Zpívá Mojmír – PIDIŽVÍK

Nesu dopis hraběti až do TÚDLE

Aby nechtěl Cecilku TÚDLE NÚDLE

Kdo se bojí do lesa nesmí do lesa VÍT Kvido aúúúú

Už s tu zase otravnej pidižvíku

Chci ti pomoct člověče ty máš ale kliku

jdi s tím smradem předem zadem NEBOJ NECHÁM TĚ BÝT

Mám tu dopis hraběti MÁM TU SMRDĚT STOLETÍ

KDYŽ BUDEŠ CHTÍT POMŮŽU TI HNED

Nepřekážej smraďochu ZASMRDÍM SI JEN TROCHU

KRÁLOVNA PAK ROZTAJE JAK LED

Mojmír Na pidižvíka. Tak ty nedáš pokoj?

Pidižvík Asi nechápeš, že ti nic jiného nezbývá. Nevíš, co tě čeká.

Mojmír Jo. A ty to víš?

Pidižvík Jasně. My pidižvíci vidíme tak trochu do budoucnosti. Vidím, že tě po předání dopisu hrabě Maxmilián uvrhne do žaláře jako podvodníka, protože mezi tím královna pošle toho poštovního holuba s ozdobnou pozvánkou.

Mojmír Aha.

Kvido Aha. Kvido odejde.

Pidižvík To není všechno. Bude tě mučit a vymučí z tebe přiznání, že tě poslal král Hroznýš z Hroznětína, se kterým Maxmilián z Cibule soupeří. Napadne Hroznětín a kvůli tobě zemře tisíce lidí.

Mojmír Tak mi poraď, co mám dělat?

Pidižvík Když mě vysvobodíš, abych už nemusel běhat po království, poradím ti.

Mojmír Jak tě mám vysvobodit? Přichází Kvido a v tlamě má poštovního holuba.

Kvido Uf nemufíf mít ftrach.

Mojmír Cože? Nejsi vrah? Kvido si vyndá holuba z tlamy a zopakuje.

Kvido Uf nemufíf mít ftrach.

Mojmír Cože? Kvido si vyndá z tlamy peří.

Kvido Už nemusíš mít strach. Všechno jsem vyřešil. Poštovní holub neodletí.

Pidižvík Úplně všechno ne.

Kvido Všechno jsem vyřešil. Mojmír vytáhne z kapsy piškot a dá ho Kvidovi.

Mojmír Všechno jsi nevyřešil, ale pomohl jsi mi hodně. Jsi nejlepší pes ve vesmíru.

Kvido Všechno jsem vyřešil. Zvedne nohu a z injekční stříkačky dělá, že čůrá na nohu pidižvíka.

Pidižvík Jedeš ty potvoro!

Kvido Nejsem potvora. Jsem nejlepší pes ve vesmíru.

Mojmír Ale Kvido, to se nedělá.

Kvido Proč ne? On taky stříká.

Mojmír No jo, ale on musí. Je zakletý.

Kvido Tak ať se odkleje.

Mojmír Nemůže. Jestli ho někdo zaklel, tak on to sám nezvládne.

Kvido Kdo ho může odklít?

Mojmír Neříká se odklít, ale vysvobodit ze zakletí.

Kvido Odklít je kratší a lepší.

Mojmír Na pidižvíka. Jak tě mám vysvobodit?

Kvido Odklít je lepší.

Mojmír Už jsme to slyšeli.

Kvido Odklít je lepší.

Pidižvík V černém lese za potokem zapomnění žije můj bývalý soused starý švec. Přines mu kůži na boty a on ti za ní dá tři sušené švestky a prasečí ocásek. Co uděláš se švestkami, ti řeknu, až mě vysvobodíš.

Mojmír A prasečí ocásek dám tobě.

Pidižvík Ne, to bys mě nevysvobodil. Tím prasečím ocáskem mě musíš trefit zezadu, když tě neuvidím. Jinak to zakletí nezrušíš.

Mojmír Kvido, jdeme pro kůži. Jednu mám v komoře. Čeká nás dlouhá cesta.

Kvido Nevadí, mám svačinu. Ukáže holuba.

Pidižvík Radši půjdu s vámi. Pidižvík naposledy postříká diváky. Pak všichni odchází, přichází královna s veverkou a zpívá.

Královna

Chtěla bych aby svět šlapal podle mě

Řídit vše to se mi líbí náramně

Ty skoč sem a ty skoč tam rychle teď a hned

Poslouchat mě musíte život není med

Já jsem královna panovnice jsem váš bůh

Peníze jsou pro mě jako lék

Když ti půjčím, vrátíš třikrát a máš dluh

Pro mě je však hlavní výdělek

Hraběti z Cibule dám svou Cecilku

A jeho majetek mám tu za chvilku

Pokladnu má plnou samý drahokam

Cecilka zvykne si, hlavně že já mám

Zpívá veverka

Já jšem královny panovniče je můj bůh

Peníže jsou pro náš jako lék

Když ti půjčí, vrátíš tšikrát a máš dluh

Pro náš je však hlavní výdělek

Veverka Mluví k dětem. Teď prožradím královně, jak še domlouvali ti žloduchové. A budou mít po ptákách. Pěkně jim to žavažím. Mluví na královnu. Královno, měla by šiš dát pozor na toho ošklivýho pša. Zdá še mi podezželej. Přes scénu přeběhne pidižvík a postříká obě dvě a může i diváky.

Královna Dám sto dukátů tomu, kdo toho pidižvíka chytí. Já zapomněla na syrečky.

Veverka Je krajně nevhodné nažývat Olomoučké tvarůžky šyrečkami.

Královna Co si to dovoluješ ty drzoune zrzavá.

Veverka Omlouvám še, ale myšlela jšem…

Královna Radši nemysli. Řekni, čím se ti zdá podezřelý?

Veverka Je divnej, a vede zvláštní šeči.

Královna Jaké zvláštní řeči?

Veverka Napšíklad, že jši ješibaba a še tě koušne do nohy a še jši očklivá a še šmrdíš.

Královna Děkuji má milá za upozornění. Stejně mám v plánu ho utratit. Tady máš oříšek. Hodí veverce oříšek.

Veverka Za co? On ho někdo koupí?

Královna Ne, utratit jako peníze, ale utratit jako že… Naznačí podříznutí krku.

Veverka Uděláme šlavnošní popravu.

Královna To je zbytečné. Stojí to moc peněz. Pošlu poštovního holuba panu hraběti a v dopise mu napíšu, ať toho, kdo přinese dopis, popraví i s jeho doprovodem.

Veverka Královno, ty jši hlaviška.

Královna Já vím.

Veverka Na diváky. Teď jí to prožradím. Na královnu. Šlyšela jšem, jak še Mojmír domlouval š tím pšem, že jim pomůše šoušed šveč.

Královna Cos to povídala?

Veverka Šlyšela jšem, jak še Mojmír domlouval š tím pšem, že jim pomůše šoušed šveč.

Královna Kdo? Co?

Veverka Šoušed šveč.

Královna Já ti nerozumím. Mluvíš nesmysly.

Královna mávne rukou a i s veverkou odejde. Přichází Mojmír, Pidižvík a Kvido.

Pidižvík Švec by měl by být někde tady.

Kvido Je támhle. Ukáže na druhou stranu.

Mojmír Tam nemůže být, odtud jsme přišli.

Pidižvík Určitě bude tady.

Kvido Je támhle.

Mojmír To je nesmysl.

Kvido Jsem pes, nebo ne?

Mojmír Samozřejmě, že jsi pes.

Pidižvík Jsi ten nejotravnější pes, jakýho znám.

Kvido Tak mi věřte, je támhle.

Mojmír Kvido, lehni.

Kvido Je támhle.

Mojmír Kdyby byl tam, co ukazuješ, šel by za námi, ale proč by to dělal, když jdeme my za ním?

Kvido Je támhle.

Pidižvík Tak si jdi kam chceš ty … pse. Kvido si lehne a zakňučí.

Kvido Je támhle.

Pidižvík Pardon, ale já musím, už to na mě leze.

Kvido Pidižvíci taky chodí na záchod?

Mojmír No jo, když musíš, tak musíš.

Pidižvík Pardon. Pidižvík začne kolem sebe stříkat.

Kvido Nech toho, jsi jako prasklej vodovod.

Mojmír Proč na nás stříkáš, když máme syrečky?

Kvido Protože je to prasklá roura.

Mojmír Prohledává kapsy. Kde mám ty syrečky? Kvido dělá jako že nic.

Pidižvík Řekl bych, že žádné nemáte.

Kvido Prasklá roura.

Mojmír Kvido! Kde jsou syrečky.

Kvido Kolikrát jsem ti říkala, že je krajně nevhodné nazývat Olomoucké tvarůžky syrečkami.

Mojmír Nezamlouvej to. Žes tys je sežral?

Kvido Já je ztratil.

Mojmír Jo. U tebe v břiše. Přichází švec z té strany, o které mluvil Kvido.

Kvido Já je ztratil.

Švec Pozdrav pánbůh.

Kvido Vždyť jsem to říkal, že je támhle.

Mojmír Dejšto pánbůh sousede.

Pidižvík Rád vás vidím pane švec.

Švec Jaká zpropadená věc?

Pidižvík Úplně jsem zapomněl, že je pan švec nahluchlý. Křičí. Rád vás vidím pane švec.

Švec Mám doma jen jednu klec.

Kvido Je hluchej, jako poleno.

Švec Copak vás sem přivádí?

Pidižvík Křičí. Tady Mojmír vám přinesl kůži na boty.

Švec Tady nejsou žádné ploty.

Kvido Je hluchej, jako poleno.

Mojmír Nebuď nezdvořilej, prostě nedoslýchá.

Kvido Je hluchej, jako poleno a ještě k tomu nedoslýchá.

Pidižvík Křičí. Tady Mojmír vám přinesl kůži na boty a potřeboval by prasečí ocásek a tři švestky.

Švec Dobrá, dobrá, nemusíš tak křičet. Ukaž? Pěkná kůže. Dám ti za ni tři švestky. Souhlasíš?

Pidižvík Křičí. Přidejte prasečí ocásek a je vaše. Pidižvík může nenápadně odejít a převléknout se.

Švec Prasečí ocásek? To bys musel ke kůži přidat ještě toho psa.

Kvido Je hluchej, jako poleno a ještě k tomu chce nějakýho psa.

Mojmír On nechce nějakýho psa. On chce Kvido tebe. Kvido zakňučí, a stočí se do klubíčka k nohám Mojmíra.

Mojmír Proč chcete zrovna psa?

Švec Jsem tu už roky sám a nějaká dobrá duše by mi zpříjemnila život.

Kvido Je hluchej, jako poleno a ještě k tomu chce mojí duši. Já mu nevěřím. Je to převlečenej čert.

Švec Nebo víte co? Nechte si toho psa a dám vám švestky a ocásek, když mi splníte tři přání. Za prvé mi zazpíváte písničku a pak vám řeknu ty další úkoly.

Sousedská

Sousedi z vesnice drží pospolu Poradí posedí s námi u stolu

Smějí se zpívají všichni tancují A druhý den do práce krmí a pěstují

Krmí krávy husy kachny psi a králíky Taky holuby a to prase veliký

Kdo má ovce musí dávat pozor na vlka v sadu nám pak rostou jablka

Na poli mezi tím zraje pšenice Na dvorku dovádí bílé slepice

Za humny pěstují mrkev cibuli Kdo jí krájí do guláše ten si zabulí

Krmí krávy husy kachny psi a králíky Taky holuby a to prase veliký

Kdo má ovce musí dávat pozor na vlka v sadu nám pak rostou jablka

Mojmír Splněno?

Švec Splněno. Za druhé mi některé dítě řekne básničku. Mojmír a Kvido loudí z dětí básničku.

Švec A za třetí mi musí děti zazpívat moji nejmilejší písničku.

Kvido Jaká to je?

Švec Kolo kolo mlýnský. Kvido a Mojmír dirigují a děti zpívají. Dobrá. Tady máte švestky a prasečí ocásek a děkuji za rozveselení. Všichni odchází a švec odchází na druhou stranu. Přichází veverka.

Veverka Muším nějak vyžrát na tu bandu lupičů. Mojmír š tím švým pšem mě chtějí pšipravit o výšoštné míšto u královny. Vím, co udělám. Roštrhám královně její oblíbený šátek a žeknu, že to byl ten ohavnej peš. Vezme šátek a snaží se ho roztrhat. Vtom přijde královna a uvidí její snahu.

Královna Tak a mám tě ty nevděčnice nevděčná. To je můj nejoblíbenější šátek. Nechám tě zavřít do klece a budeš běhat v kole a vyrábět elektřinu. Stráže! Vezme veverku a odvede ji. Přichází Mojmír a Kvido.

Mojmír Děti, pidižvík mi prozradil, že mám první švestku dát dívce, která se do mě zamiluje. Druhou svému příteli.

Kvido A třetí dáš mě, protože mám sušené švestky rád.

Mojmír A třetí dám do proutěného koše a ten se naplní po okraj zlaťáky.

Kvido Sušené švestky mám rád. Začne čichat. Hele, už jde pidižvík.

Mojmír Kde?

Kvido Jde odtud sem. Ukáže do zákulisí.

Mojmír Tak to já musím z druhé strany a trefím ho do zad. Odejde. Vzápětí se ozve pidižvík a křičí. Pomalu mění hlas na ženský.

Pidižvík Tys mě trefil do zad! To to bolí! Přichází Mojmír.

Mojmír Děti, víte co se stalo? Chtěl jsem vysvobodit pidižvíka a trefil jsem ho do zad. On se v tu ránu proměnil a je z něj… Chvíli nemůže mluvit.

Kvido Co je z něj?

Mojmír Je z něj. Ukáže na přicházející dívku. Je z něj ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy viděl.

Kvido To že je pidižvík?

Mojmír Nevím, ale je krásná.

Pidižvík Ano, jsem to já. Byla jsem u čaroděje zaměstnána, abych mu sloužila, a když se s králem probodli, proměnil mě v tu ohavu. Musela jsem stříkat na každého, kdo byl čistý a voněl. Díky Mojmíre za vysvobození.

Kvido To že je pidižvík? Tys jí odklel.

Mojmír Neříká se odklel, ale vysvobodil.

Kvido Odklel je lepší. Mojmír si klekne a vyndá z kapsy švestku.

Mojmír Krásná dívko, mohl bych ti nabídnout švestku?

Pidižvík Ráda. Obejme Mojmíra.

Kvido Tu jsi ale chtěl pro Cecilku.

Mojmír Pro tu rozmazlenou fiflenu?

Kvido Moje slova.

Mojmír Tady mám ten dopis pro hraběte a ten ať si s ní užije.

Kvido Kom dáš tu druhou švestku?

Mojmír Přece svému nejlepšímu příteli.

Kvido Aha, tak zase nic. Přitom já mám sušené švestky rád. Mojmír podá švestku Kvidovi.

Mojmír Na, ty můj nejlepší příteli. Kvido si vezme švestku a poskakuje radostí. A tu třetí švestku dáme do koše.

Pidižvík Ne, tu třetí švestku dáme do hrníčku nad kamny a do koše ji dáme jen v případě, že nám bude nejhůř.

Závěrečná

V životě potkáte různé lidi hodné zlé nebo jiné

Jeden se uráží a druhý stydí, všechno jednou pomine

Život je barevná skládanka každý ji máme jinak barevnou

Radši chci přítele pejsánka než fiflenu rozmazlenou

Jó

Pohádka má konec, víc už nemáme, můžete nám klidně zatleskat

I když tady hrajeme a zpíváme Mojmír řekne holka mám tě rád